Hlavní strana » » Myšlenkové doporučení II.

Košík:
Celkem za:

     

Myšlenkové doporučení II.

Pokračování Myšlenkového doporučení I. Zde můžete rozšiřovat své denní myšlenky do vzorů, které vám pomohou na cestě každodenním životem. Je zde obsaženo více témat "esoteriky", ale při pravidelném pročítání se vám otevřou dveře, které jsou v běžném životě pro nás zavřeny.

Jsi tady proto, že něco víš. To, co víš, nedovedeš vysvětlit, ale cítíš to. Cítil si to celý život. Stalo se něco velmi špatného se světem. Ty nevíš co – ale je to zde, jako střepina v tvé mysli, dohání tě k šílenství. Je to ten pocit, který tě přivedl ke mně. Víš o čem mluvím? MATRIX!

Chceš vědět, co to je? Matrix je všude. Je všude kolem nás. Dokonce teď, v tomto pokoji. Můžeš ho vidět, když vykoukneš z tvého okna nebo když zapneš tvoji televizi. Můžeš ho cítit, když jdeš do práce, když jdeš do kostela, když platíš svoje daně. Je to svět, který je přetažen přes tvé oči, je to jako být slepý a nevidět pravdu.

Co je pravda?

Jsi otrok. Jako všichni ostatní si se narodil do otroctví. Narodil jsi se do vězení, kde nemůžeš cítit, chutnat, dotýkat se – je to vězení tvé mysli. Naneštěstí nikdo nemůže povědět, co je Matrix – musíš to poznat sám.

……zkusím osvobodit tvoji mysl. Ale můžu ti ukázat jen dveře. Projít jimi ale musíš sám.

Buď si vědom, že budoucnost je jen pravděpodobnost. Řečeno z obecné zkušenosti, nic ještě neexistuje. Je to panenská půda zasazena tvými pocity a myšlenkami v přítomnosti. Proto vše dělej se zapamatováním, že nic nemůže existovat v budoucnosti, co nechceš, aby tam bylo.

Schvaluj sám sebe, svoji charakteristiku, svoje schopnosti, svoje lásky a nenávisti, svoje vlohy a indispozice, realizující se v tvé jedinečné individualitě. Byly ti totiž dány záměrně.

Přišel jsi na tento svět způsobem, kterému nerozumíš. Jsi složen z prvků, chemických látek a atomů, a přesto se oslovuješ jménem. Svůj vnitřní svět se snažíš vysvětlovat omezenými pojmy vnějšího světa.

Měli bychom si často říkat : Budu pouze reagovat na konstruktivní nabídky a návrhy.

Naše úkoly nejsou samy o sobě důležité. Je to zkouška. Proto si zachovejme smysl pro humor. Na jedné straně bereme svůj život příliš vážně, ale na druhé svou hravou existenci nevnímáme seriózně.

Smyslem hry života je objevit svoje pravé já. To je jediný opravdu důležitý objev, který v tomto životě můžeme udělat.

Ve skutečnosti žádný cíl není. Cíl je jen zdánlivý, je to orientační bod na obzoru, který dává naší cestě směr. Ve skutečnosti je sama cesta cílem a zdánlivý cíl je jen koncem cesty, současně ale začátkem cesty nové. Takže zjistíme, že je nesmyslné chtít se dostat co nejrychleji k cíli, a raději si cestu vychutnáme.

Lpíme na stereotypech a podobnostech svého chování, na kterých stavíme teorii, že naše mysl se vždy musí chovat podle předem daných pravidel a vzorů. To nám brání vnímat opravdu naše já.

Náš fyzický svět je pouhou replikou našich vnitřních tužeb a myšlenek. Je to projev našeho vnitřního já. Je to vlastně promítnutí našeho vnitřního já ven

Naším skutečným prostředím jsou v podstatě myšlenky a emoce. Z nich vytváříme tuto a jiné skutečnosti v realitách, kterých se zúčastníme. Ze skutečného prostředí vytváříme fyzický svět, který známe. Zde neustále vnitřně komunikujeme.

Události jsou pouze materializované zkušenosti, vytvořené podle našich představ a přesvědčení.

Jsme-li přesvědčeni, že jsme vydáni na milost a nemilost podmínkám, které nemůžeme ovlivnit, je potom těžké snášet současnou fyzickou realitu nebo se snažit změnit své prostředí a celý život.

Svůj svět můžeme změnit jenom uvědoměním, že je založen na myšlence, kterou sami vytvoříme podle charakteru svého přesvědčení a myšlení.

Pokud věříme, že jsou lidé pouze zlí, nemůžeme narazit na dobrého člověka.

Fyzický svět je záležitost myšlení.

Duše vytváří hmotu, fyzickou existenci. Proto nemá smysl si odpírat potěšení fyzického života. Radost je známka, že duchovně rosteme.

Naše fyzické prostředí je pouhá realizace myšlenek a očekávání. Poznání, že celý svět je pouze myšlenkou, nám pomůže okamžitě změnit své prostředí a okolnosti.

Tělo symbolizuje to, čím jsme, nebo co si o sobě myslíme, že jsme, což mohou být dvě naprosto odlišné věci.

Čím více posloucháme intuici, tím jsme úspěšnější.

Hrajme hru a pamatujme, že jde pouze o rekvizity a náš další výstup. Musíme se alespoň na začátku snažit o realizaci sebe sama v trojrozměrné realitě. Musíme zde zrealizovat část svého já. Smysl hry musíme hledat sami v sobě.


Nastavit druhou tvář tomu, kdo nás napadnul, znamená odvrátit se, neboť jsme si uvědomili, že vlastně napadá sám sebe.

Nekompromisní názory jsou uzda. Bojujeme-li proti dobru a zlu, přitahujeme k sobě lidi s podobnými zájmy. Cítíme-li vinu, stává se pro nás realitou a musíme ji řešit. Vytváříme si mnoho viny bezdůvodně. Každá činnost se zdá být zločinem. Člověk, který nenávidí zlo, jej vlastně vytváří. Pokud někoho nenávidíme, pak nás tato nenávist k onomu člověku váže, dokud se ji nezbavíme.

Učíme se zde nezávislosti na ostatních a pochopení svoji úlohy v rámci fyzické reality.

Sami si vytváříme svoji každodenní existenci a prostředí. Změňme to!!!!!

Rozum si vytváří protiklady ve snaze najít smysl fyzické existence. Jediná možnost je však vyrovnanost, harmonie a jednota.

Víra v dobro bez víry v zlo nám připadá nemožná. Je to však jediná jistota, kterou nám fyzický život poskytuje. Přinese nám pocit lehkosti, spontánnosti a zdravé tělo. My to však odmítáme.

Nakonec se dozvídáme, že osobnosti, vedle kterých jsme žili, jsou jen materializované myšlenky, které vlastní určitou vědomou realitu. Všichni jsme vlastně materializované myšlenky. Náš život je uvnitř a teprve potom vychází ven.

Minulost mohla proběhnout mnoha způsoby. My jsme však prožili pouze jednu pravděpodobnou minulost. Pokud ji změníme ve své mysli a v tomto okamžiku ve své přítomnosti, můžeme změnit nejen její charakter, ale také i její účinky. A to nejen na sebe, ale i na ostatní.

Zaměřme se na události, které zdánlivě nedávají smysl, protože jsou většinou klíčem k větším neviditelným událostem.

Všechno bytí naráz a donekonečna vytváří samo sebe. Všechno, co se děje, se děje najednou. Neexistuje žádný začátek a konec. Neexistuje žádný osud, který by předem omezoval svobodu a měnil danou strukturu. Existuje určitý řád, v jehož rámci máme svobodu tvořit.


Naše nejbližší fyzické prostředí symbolizuje naši vnitřní situaci. Vnitřní drama je tedy to jediné a nejdůležitější. Příběh svého života si píšeme sami. Sami jsme svým autorem. Není tedy důvod k tomu, abychom se cítili lapeni osudem. Máme možnost změnit své prostředí.

Nejsme naprogramováni. Nic se neděje proto, že se to musí stát. Žádným skutkem nijak neurčujeme svoji budoucnost.


Nejhorší je zapírat své pravé pocity a potlačovat přirozenou agresivitu, která se hromadí a promítá ven.

Nemusíme se modlit ani meditovat.

Ve fyzickém životě vnímáme informace, které si důkladně vybíráme v souladu se svými názory na realitu a takovým způsobem formujeme i data.

Naše existence následuje naše očekávání. Pokud si myslíme, že nás nikdo nemá rád, pak nás budou lidé nenávidět. Pokud věříme v ďábla, skutečně ho potkáme.

Jsou zde sice pravidla příčiny a následku, ale některé příčiny nedávají stejné následky.


Příliš se zabýváme tím, že chceme mít rádi lidi, nebo že chceme, aby lidé měli rádi nás. Mějme prostě rádi vše tak, jak to je.

Při rozhodování berme v úvahu vše. To je převzetí kontroly. Jakmile jsme s našimi propočty u konce, jednejme. Pak už neuvažujme. To je vzdání se kontroly. Nebuďme suchý list vydaný napospas větru. Nikdo námi tak nebude postrkovat. Nikdo nás nemůže přinutit, abychom jednali sami proti sobě nebo proti svému přesvědčení.

Posedlostí každého je potřeba skládat si svět podle předem daných pravidel. Zapomínáme však, že vše je relativní.

Svět každodenního života vůbec nelze brát jako něco osobního, co má nad námi moc, něco, co nás může vytvořit nebo zničit, protože bitevní pole člověka neleží v boji se světem kolem něho. Jeho bitevní pole se nachází až za obzorem, v místech, která jsou pro obyčejného člověka nepředstavitelná, v místech, kde člověk přestává být člověkem.

Nikdo nás nenaučil bdělosti. Máme kolem sebe tolik věcí, které chceme uskutečnit. Jsme obklopeni tolika lidmi. Nejsme ve střehu. Bdělost není jen všímavost. Bdělost znamená, že si uvědomujeme celou strukturu každodenního světa a tudíž i věcí, které zdánlivě s tím, co se děje, nesouvisí. Neztrácejme se ve vnější struktuře světa, která s tím, co se děje, nemá nic společného.

Chováme se tak, že si myslíme, že máme neomezené množství času. Nemáme však času nazbyt, proto se věnujme naplno všemu, co se před námi objeví. Nevyjadřujeme skutečné pocity, i když se k tomu neustále odhodláváme. A pak jednoho dne zjistíme, že už je pozdě.

Největší chyba lidí je, že se chovají jako nesmrtelní. Tato chyba nás zničí jako jednotlivce i rasu. Protože jsme bytosti směřující ke smrti, musíme mít neustále na paměti, že všechny věci jsou pomíjivé. Tímto našeptávačem je smrt. Neselhávající rádce, jediný, který vám nikdy v životě nezalže.

Když se člověk narodí, rodiče a lidé, kteří s ním přichází do styku mu neustále říkají, jak svět vypadá, co je správné a co ne. Jak člověk vyrůstá, tento popis světa přijímá za svůj vlastní a nepřemýšlí, zda tomu tak opravdu je nebo ne. A tak zase ten svůj popis, ten svůj pohled na svět předává svým dětem. Představy světa jsou v nás tak zakořeněné, že je velmi těžké je všechny odhodit. Pokud se nám to přesto podaří, všechno co jsme doposud znali, nad námi ztratí moc. Včetně nemocí, stáří, dobra, zla a vůbec všeho na co si jenom můžeme vzpomenout.

Jsme, kdo jsme, jen proto, že si říkáme, že jsme takoví.


Jakékoliv úplné zaměření na cokoli je pouze jednou ze stezek a disciplinovaný život vyžaduje být si toho neustále jasně vědom. Tento požadavek na disciplínu v životě – včetně disciplíny mysli a myšlenek – je možná nakonec tím, o co se hraje. Protože pomocí této disciplíny může člověk najít mezi milióny stezek tu svoji, jež má srdce, tu cestu, jež nevede nikam, a přesto dělá putování radostným. Dokonce i pohled na tuto stezku může být skrovnou odměnou.


Na toho, kdo jde po stezce poznání bez střízlivého porozumění, číhají nesčetná nebezpečí.

Máme zájmy, které nás stravují a které zaměstnávají veškerou naši pozornost.

Netlučme hlavou do zdi, ale zdi zdolávejme. Nebourejme zdi, ale přeskakujme je.

Neměli bychom si přát být jinde, než kde zrovna jsme. Berme život jako odpověď na výzvu.


Každá situace v životě se podobá té, kterou jsme nebyli schopni vyřešit!

Lidé jsou zcela ponořeni do lidských záležitostí.

Svět je takový, jaký je, a tak, jak je, je jenom proto, že mluvíme sami k sobě o tom, že je takový, jaký je, a tak, jak je.

Celý svět i lidská bytost se skládá z energie. Tuto energii dostáváme jako dar při narození. To jak s ní nakládáme v průběhu života, nás činí silnými nebo slabými. Většinou lidem nezbývá žádná energie, všechnu ji vyčerpají svým neustálým přemýšlením, stresem, obavami a vůbec celým svým chováním.


Neustále vstřebáváme pocity druhých lidí.

Měňme faktické konce událostí.

JAKMILE SE JEDNOU ZBAVÍME POCHYBNOSTÍ, JE MOŽNÉ VŠECHNO.

Důvod, proč přitahujeme lidi, místa, zkušenosti a různé životní cesty je, že jsme magneticky do nich přitahováni. A tato přitažlivost pochází z magnetismu naší aury. Aura je obráceně odrazem toho, co si myslíme o sobě a co cítíme.

Dvě cenné rady si zapamatujme :
1. oběti přitahují realitu obětí
2. jestliže v něco věříš, přitahuješ to do svého života


Klíčem k této realitě je myšlenka.


Nejsme obyčejní lidé. Nejsme běžní lidé. Jsme nádherným vyjádřením jednoho vědomí, které je Stvoření. Každý aspekt je jedinečný, speciální a milovaný Zdrojem. Každý je na nekonečné cestě evoluce skrze zkušenost a všichni máme potenciál dělat cokoli a být čímkoli, čím chceme být.


Víme, že jediné, co je skutečné, je to, co si o sobě myslíme sami.

Nemějme obavy, co si o nás lidé myslí, nenechme se zastrašit a důvěřujme sami sobě a ne ostatním. Dovolujeme druhým do nás vložit myšlenky a vzorce chování. Pokud se nechováme podle nich, vytváříme v nás enormní pocit viny.

Přitahujeme k sobě energetická pole – lidí a zkušeností – která odrážejí naše vnitřní já.

Jestliže něco uděláme a litujeme toho nebo cítíme vinu za výsledek, který to mělo na ostatní, zapamatujme si : máme celou věčnost dát do pořádku, co jsme udělali a zkušenost, kterou tím někdo získal byla přesně ta, kterou daná osoba potřebovala prožít pro její evoluci.

To, co jsme nyní, je to jediné, na čem záleží.

Neodmítejme to, co cítíme, v co věříme a v co myslíme jen proto, že je to odlišné od převládajících názorů.


Můžeš dělat vše, co chceš a být čímkoliv, kým chceš.


Příležitost je často zamaskovaná ve ztrátě.

Naše těla stárnou a kostnatí, protože jsme tak naprogramováni v naší mysli a je to realita, kterou vytváříme. Nemusíme stárnout. Naše myšlenky způsobují stárnutí, ne naše těla. Síla myšlenky léčí naše tělo.

Nepotřebujeme spasitele, my sami jsme vlastními spasiteli.

Na co myslíme, to vytvoříme. A jak myslíme, je základem toho, jak se cítíme.

Vždy následuj své srdce a pak jsi na cestě.

Pracujeme tak hodně a myslíme a cítíme tak málo.

Jestliže budeme následovat svoji intuici, budeme magneticky přitahovat vše, co potřebujeme pro vedení přes tuto periodu života.

Převezměme řízení svého myšlení a ovládejme svůj osud


Racionální bytosti si vždy přivolají to, čeho se bojí a vždy se stanou tím, čím nejvíce opovrhují.


Nejdůležitější je vědět, co chceme.

Nedejme se odradit jen proto, že druzí říkají NE.

Mysl nezná hranic kromě těch, v které sami uvěříme.

Převládající myšlenky se stávají naším osudem.

Ten, kdo se vzdává, nikdy nevítězí – a ten, kdo vítězí, se nikdy nevzdává.

Neříkej světu, co chceš dělat, udělej to!

Rozum se často mýlí, protože se řídí převážně našimi nahromaděnými zkušenostmi.

Příležitosti jsou všude kolem nás.

Jdeš tím směrem, ke kterému jsi otočen čelem.

Neexistuje žádný jiný nezdar, nežli opomenutí zkoušet to dál.

Naší přirozeností je neustálé dobývání.

Pamatuj, že potácet se, váhat a ustupovat ze svých plánů – vzdát se a líně nechat věci být, znamená zničit sílu vítězství, kterou máš v sobě.

Příroda zajišťuje pokrok ne snižováním dvou na stejnou úroveň, ale povzbuzováním a zachováváním toho, co je nejlepší! A proto vyjděme z davu.

Nepřitahujeme k sobě to, co chceme, ale to, čím jsme.

K ničemu není, rozvažujeme-li neustále rizika a jednáme-li pouze obezřetně.

Nesuďme druhé a nezatracujme sami sebe.

Vytrvám, dokud neuspěji.
Nepřišel jsem na tento svět pro porážku a v mých žilách nekoluje neúspěch. Nejsem ovce, která čeká, až ji pastýř pobídne. Jsem lev a s ovcemi odmítám mluvit, kráčet i spát.

Platí jedině ta cenovka, kterou se sami označíme.

Kdo sám nehoří, nemůže zapalovat.

Změna se vždycky vyplatí.

Přitahujeme jen to, co odpovídá naší současné vibraci.

Tvá pokladnice je skryta ve tvém nitru. Obsahuje vše, co kdy budeš potřebovat.

Pokud věříš sám sobě, všechny možnosti v tvém životě jsou ti otevřeny.

Nevytyčujme si cíle, které v nás nejsou hluboce zakořeněny.

Nutné je vydělit se z masy bloudících.

Kdo se nevymaní z průměru, nemůže ani nic jiného než průměr očekávat.

Nikdy neztraťme víru, že dosáhneme svého cíle.

Způsob jakým myslíme, určuje náš život.

Člověk je takový, jaký je jeho myšlení.

Negativní koloběh musíme za každou cenu zastavit. Využijme energii, která námi proudí, a nenechme se nakazit náladou jiných lidí.

Nejsou nepříjemné situace, ale jen naše nepříjemné reakce.

LEŽ je jedním z největších likvidátorů energie.

Naším cílem je žít v souladu se svým energetickým potenciálem. Je proto důležité najít svůj individuální rytmus a nesnažit se jít proti němu.

Vnímáme jen to, co leží v oblasti naší rezonance.

Svět kolem nás je tvořen našimi myšlenkami, pocity a sklony. Do svého života přitahujeme zkušenosti, které odpovídají našemu přesvědčení a zaměření. Jsme souhrn dosavadních prožitých zkušeností, které přitahují další podobné.

Je nutno se osvobodit z vězení „danosti“. Pokud věříme v nemožné, budou se v našem životě dít zázraky.

Realisti jsou jako řidiči, kteří se při řízení svého auta místo dopředu dívají do zpětného zrcátka.

Jsme původci každé příhody, která se nám přihodí.

Pokud se nebudeme příliš mnoho identifikovat s našimi výtvory, můžeme lehce měnit vytvořenou realitu.

Všechno, co nedokážeme přijmout, se neustále opakuje, dokud to nepřijmeme. Jestliže se bráním nebo zdráhám prožít svoji realitu vytvořenou kolem sebe, tak ji vlastně znovu a znovu vytvářím. Ta se k nám vrací tak dlouho, dokud ji neprožijeme.

Nekompromisní přesvědčení vytvářejí a zároveň popírají realitu. Čím méně budu lpět na svých přesvědčeních a názorech, tím svobodněji budu moci tvořit svoji budoucnost.

Materializace ve fyzickém světě spočívá v myšlenkové kreativitě. Pokud chci něčeho dosáhnout, musím to napřed mít. Musím najít, dřív než začnu hledat. Musím zvítězit, dřív než se stanu vítězem. Jediný způsob, jak se někam dostat, je tam napřed být. Pokud toto pochopíme, staneme se tvůrci své vlastní reality.

Je třeba vědomě vyloučit vše, co nám brání k dosažení našeho jedinečného energetického potenciálu. A to jsou zejména negativní emoce jako hněv, strach, stres, ješitnost, zklamání, agrese, starosti, žárlivost a neupřímnost. Jsou sice naší součástí, ale svazují nás na cestě. Můžeme je mít, pokud chceme, ale při posunu je musíme nahradit energií a myšlenkami, které podporují naše zaměření.

Většinu života jsme zaměřeni na minulost, starosti a to, co si o nás myslí druzí. Tak potvrzujeme program, který nás vyčerpává. Je potřeba upravit svoje myšlenky a ty potom vyberou sami nový program, v kterém se budeme cítit lépe.

Všechno, co je, může být změněno v to, co být má. Skutečnost je jen něco, co jednou bylo nějak učiněno, ale kdykoli může být učiněno jinak. Realita je připravena na sebe vzít jakoukoli požadovanou hodnotu.

Ke změnám nepotřebujeme žádný čas, dějí se okamžitě. Pokud chceme, vše se změní TEĎ HNED.

Pokud jsme na něčem závislí, imaginací tuto závislost rozpustíme a uvolněnou energii použijeme pro transformaci nezávislosti. Vše se děje TEĎ HNED.

Změním se sám, pokud se na sebe budu dívat jinak. Jsem schopen změnit svoje fyzické tělo a celkový vzhled. Je to jen práce s myšlenkami a představivostí. Tuto schopnost máme odjakživa, ale my o ni nevíme.

Pokud se některé myšlenky nezbavíme, stává se na čas naším osudem. Naše životní okolnosti existují díky našim myšlenkám.

Jsme tak dlouho konfrontováni s důsledky svého jednání, až problémy, které sami vytvoříme, také vyřešíme.

Lidé se nám snaží vnutit své názory. Pokud se řídíme jejich přesvědčením, vytváříme si osud a neseme za to plné následky. Ti druzí jsou zde jen proto, aby nás nutili k vytvoření svého vlastního názoru.

Život je tancem, jehož úmyslem je tanec sám. Bytí nechce tím tancem dosáhnout ničeho jiného, než tančit a samo sebe v tanci poznávat.

NEJLEPŠÍ ČAS JE VŽDY TEĎ.

Jsme vysoce individualizovanou personální částí duše, polem elektromagnetické energie. Jsme stvořeni se shluků vzpomínek, zkušeností a představ. Duše vytváří hmotu a formuje tělo. Naše osobnost je jen jednou formou skrze níž se duše vyjadřuje. To znamená, že jsme pouze jedním z projevů naší duše.

Naše paměť obsahuje zkušenosti a na ty ovlivňují náš výklad života a skutečnosti.

Myšlenka je recyklovaná informace z rezervoáru virtuální domény, kde se nachází ve formě možností. Tato virtuální doména je kolektivní pamětí lidstva. Pokud máme myšlenku, získali jsme ji jako informaci z této oblasti a upravili jsme si ji skrze filtr vlastní zkušenosti.

Osobnost je výsledek selektivní identifikace v důsledku výběrového ztotožňování se s různými situacemi. Je výslednicí vztahů, do nichž vstupujeme a v nichž žijeme.

Jsme naší vlastní interpretací odrazu druhých. Podle toho, jak interpretujeme události, získáváme sumu naší jedinečné životní zkušenosti, z které jsme složeni. Jsme vlastně tím druhým.

Naše myšlenky nemají původ v našem těle, ale jsou to potencionální informace, které jsou uloženy ve virtuální doméně. Nabývají formu myšlenek, když se rozhodneme je vyvolat.

Myšlenku, kterou jsme získali, obalujeme rozumovým racionálním obalem a poté vytváříme příběh, kterému dáváme svůj význam. S ním vkročíme do vnějšího světa a své příběhy žijeme. A to je to, co jsme pojmenovali jako každodenní život. Jednotlivé příběhy skládáme podle naší karmy a dosavadních zkušeností.

Veškeré negativní a pozitivní pocity jsou reakce na neutrální vnější prostředí, které interpretujeme a rozdělujeme podle našeho vnitřního programu. Tento program je vlastně soubor a souhrn našich zkušeností, představ a vzpomínek, které vytvářejí karmu a řídí náš život. Vyhledáváme jen ty události a osoby, které jsou afinitní k naší karmě.

Jakákoli událost, kterou si uvědomujeme, je vnitřní psychická zkušenost, která je okamžitě vnímána duší a přeložena fyzicky orientovanou částí našeho já do fyzických pojmů.

Materializace myšlenek a emocí do fyzické reality je vlastností naší duše.

V každém životě se osobnost učí vnímat hodnotu a účel svých vlastností a schopností.


Příliš rozlišujeme kontrasty a protiklady. Jsou uměle vytvořeny.


REINKARNACE je nástroj. Předurčení zde nehraje žádnou roli. Jsou dány jen okolnosti a cíl.

ANIMA a ANIMUS jsou geneticky a psychicky zakódovány ve vnitřním já. Jsou to vrozené nevědomé faktory, které stojí za celými civilizacemi. Jsou zdánlivě protikladné, ale jsou důležité k zachování charakteru lidského vědomí. Jsou na sobě závislé a proto se přitahujeme. Připomínají základní jednotu. Muži touží po ženě jako po doplnění Animy ( ženy ). Jejich vztah zmírňuje agresivitu nebo ji mění v tvůrčí.

Když nejsi součástí řešení, jsi součástí problému.

Budoucnost není předurčena. Existují jisté trendy, pravděpodobnosti, avšak vše závisí na tom, jak využíváme svoji svobodnou vůli. Trpíme symptomem pro dnešní dobu, paralýzou ANALÝZY.

Strach je vlastně potřeba mít věci pod kontrolou. Kořenem strachu jsou pochyby.

Nejsme tu proto, abychom přehrávali, co do nás jiní uložili.

Nejsme software, ale hardware. Nejsme voda, kterou nalil někdo do sklenice. Jsme sklenice sama.

Většinu života nevíme, co chceme.

Jestliže v životě máme velký problém, znamená to jen jedno – že jsme malá osobnost.

Pokud bude před námi volba buď – anebo, zeptejme se sami sebe, jestli by nešlo obojí.

Náš mozek je největší fantasta, co běhá po Zemi. Vymýšlí si neuvěřitelné historky, dramata a neštěstí, jaká se nikdy nestala a zřejmě nikdy ani nestanou.

Jsme v tomto světě, ale ne z něj.

Žijeme v každodenní iluzi, v nízkovibračním Matrixu, který nás vyčerpává a ponořuje hlouběji do iluze.

V MATRIXU žijeme jako v počítači vytvořeném snu světa, který nás drží pod kontrolou a kde jsou lidé používány jako baterie. Symbolicky je to správné. Zlomit tento cyklus může ten, kdo přestane padat do iluze a tak začne generovat emoční energii.

Ti, kdo sami sebe nenávidí a nemají sebehodnotu, přitahují vibračně do svých životů lidi, kteří je budou trestat a ubližovat jim.

Tělo je holografická projekce, která umožňuje našemu vědomí styk s fyzickou realitou.

Není to, co skutečně je, ale pouze to, v co věříme, že je.

Realita je pouze elektromagnetický signál interpretovaný tvým mozkem.

Jsme představa sama o sobě.

Myslíme si, že žijeme ve světě, ale ve skutečnosti žijeme ve frekvenčním pásmu. Jsme chyceni v tomto frekvenčním pásmu a proto jsme chyceni v iluzi.


Nic, co je, ve skutečnosti není,
protože, všechno co je, to není.
A opačně – moudře – co není, to může být.
Už chápeš?


Neuvědomujeme si, že se v našem životě můžeme čehokoli vzdát. Kdykoli.

Pokud žijeme obyčejným životem, tak nás buď nudí, nebo jsme s ním ve sporu.

Život je příliš krátký na to, abychom se podváděli nebo lhali sami sobě. Proto nedělejme hloupé chyby.

Od našeho narození nám lidé říkají, že svět je takový a onaký. A tak přirozeně nemáme jinou možnost, než připustit, že svět je skutečně takový, jak nám říkají lidé.

Je tolik světů, kolik je lidských bytostí. Každá lidská bytost žije sama ve svém vlastním světě. To co vnímá okolo, ty tisíce a milióny lidí, jsou návštěvníci. Jsou to projekční energetické hladiny jiných druhů vědomí, které se zrcadlí na panoramatickém vnitřním zrcadle našeho vlastního vědomí.