Hlavní strana » » Změna

Košík:
Celkem za:

       

Změna

Jsme-li odlišní, nejsme přijímáni. Být jiný je akt vzpoury. Pokud to začneme, nastane ze začátku chaos. Rozum je oslaben a my se necítíme v pořádku. Potom to přejde a my jsme konečně sami sebou. Předchází tomu válka v mysli. Archetyp oběti sabotuje úsilí o změnu.

Změna je uvědomit si, co děláme.

Být zodpovědný znamená uznávat způsob života druhého. Vše, co můžeme pro druhého udělat, je milovat ho. Nejsme odpovědni za jeho činy.

Jestliže lituji sám sebe, pak si sebe nevážím.
Jestliže lituji druhého, také si ho nevážíme.

Probuzený je zodpovědný za své myšlenky, slovo a činy.
Sebeovládání je kontrola myšlenek, slov a činů.

Vždy k sobě přitahujeme lidi a okolnosti pro své léčení. Partner je zrcadlo toho, co potřebujeme léčit.

Nesnažme se vše ovládat. Nebušme pořád hlavou do zdi.

Jedinou věc, kterou můžeme ovládat, je naše reakce na život a na to, jakou zvolíme cestu.
Naší snahou by mělo být :
1.zbavit se strachu
2.nesoudit sebe ani jiné
3.netrpět pocitem, že jsme oběti
4.žít v lásce

Abychom dosáhli štěstí, musíme vědět, kdo doopravdy jsme, a ne být tím, za koho nás považují ostatní. To dosáhneme procesem sebepozorování.

Nikdy nemůžeme být něčím, čím nejsme. Můžeme být jen sami sebou. A tím jsme v tomto okamžiku a je to docela snadné.

Když tomu, čemu věříme, přestane být pravda, necítíme se bezpečně, protože nevíme, jak jinak existovat. Když zjistíme, že nejsme tím, co si myslíme, že jsme, začnou se hroutit základy naší reality. Náš příběh ztrácí smysl a to je děsivé.

Začněme tím, že si řekneme : nejsme tím, co si o sobě myslíme, že jsme. Jsou to jen samé předané lži.

Známe vůbec sami sebe?
Známe vůbec někoho?

Každý má svůj příběh, tak proč bychom měli obhajovat svoje názory, když víme, že každý žije ve svém osobním příběhu, nemůžeme si brát nic osobně.

Když k nám někdo mluví, tak ve skutečnosti mluví k vedlejší postavě ve svém příběhu. A cokoli o nás řeknou, je jen projekcí představy, kterou si o nás vytvořili. S námi to nemá nic společného.

- proto si neberme nic osobně
- soustřeďme se na vytváření svého vlastního života

ODPOUŠTĚJME. Kvůli sobě. Přerušit naši starou karmu je snadné. Odpusťme si, co jsme si udělali.

Soustřeďme se na vytváření vlastního života. Nesnažme se přizpůsobit vedlejší postavy ve svém příběhu rolím, které jim připisujeme.

Svůj příběh můžeme změnit jedině tím, že změníme to, co si o sobě myslíme, co si říkáme a způsob, jakým se na sebe díváme. Potom změníme i to, co si myslíme o ostatních = ZMĚNA INTERAKCE.

Stačí se rozhodnout, že budeme šťastní.

Jakmile změníme sami sebe, změní se všechno ostatní – musíme změnit svůj vztah k sobě. Po změně hlavní postavy se celý příběh nám začne přizpůsobovat.

Neospravedlňujme, v co věříme.

Zkreslujeme a modifikujeme všechno kolem nás i to, co říkají ostatní. Máme sklon zkreslovat všechny vjemy tak, aby odpovídaly tomu, čemu již věříme. Korigujeme je, aby odpovídaly s našimi lži. Nic jiného neumíme. Je to také umění. Tak se vyvíjí sen společnosti.

Všechno, co řeknete, je jen příběh. Můžeme jen poslouchat a nemusíme tomu věřit. Ale může se nám to líbit. Skutečnost je taková, že nikdo nezná nás a my nikoho neznáme.

Nechme proto ostatní psát svoje příběhy. To je ta pravá úcta k druhým.

Hlavní postavou našeho příběhu jsme my, ale roli, kterou hrajeme, nejsme my. Nejsme tím, co si myslíme, že jsme.

Přestaňme utíkat před bolestí. Přestaňme se soustřeďovat na to, co na sobě nebo na svém životě chceme změnit a raději přemýšlejme, jací bychom chtěli být.

Musíme se rozhodnout, co chceme vytvořit a ne pouze chtít něco změnit. Chtít něco změnit je něco úplně jiného než přistoupit ke změnám.

Až se přestaneme snažit být sami sebou, okamžitě poznáme, že jsme svobodní. Nemusíme být tím, co od nás očekávají ostatní, ani tím, co si myslíme, že bychom měli být. Změňme svůj příběh v případě, že se nám nelíbí. Můžeme být tak tím, čím opravdu jsme.

Je několik úrovní víry. Ta nejhlubší říká : „nedosáhneš ničeho!“, ale my si na vědomé úrovni přejeme něčeho dosáhnout. Proto se nemůžeme změnit proto, že si to přejeme. Musíme nejdříve změnit představu, kterou jsme si o sobě vytvořili, změnit názory, na jejichž základě kritizujeme a odsuzujeme sami sebe.
Proč je to těžké? Protože nejsme ti, co si o sobě myslíme, že jsme. Až tomu budeme věřit ( že nejsme ti, kterými si myslíme, že jsme ), potom se můžeme změnit.
Jediný nástroj k osvobození je PRAVDA. Naše slepá víra nás nikam nedovede.
Když slepý vede slepého, oba upadnou – to je proč nám příběhy druhých lidí nemohou pomoci.

Opravdová víra je to, co cítíme v tomto okamžiku.

Žijme vědomě, to znamená, že volme svá slova uváženě ( nikdy proti sobě)

- musíme změnit svůj životní příběh
- dívejme se na hlavní postavu, jako bychom to nebyli my
- provádějme tak rekapitulaci nezúčastněné osoby
- nic nekritizujme, jen prozkoumejme svůj život

Slepá víra z nás dělá fanatiky, kteří vnucují svou víru druhým.

Ale každý z nás sní svůj vlastní sen, který nemá nic společného s nikým jiným.

Lži všechno komplikují, pravda je jednoduchá.

Myslíme si, že máme svobodnou vůli, ale je to jen iluze.

Nechceme drama. Když si ho zvolíme, je to zvyk. Jsme tak naprogramováni.

ZMĚNA nastane jakmile přestaneme věřit lžím. Tak skončí naše utrpení. Nebudeme pak pociťovat žádný stud, vinu, hněv, závist. Nebudeme se ospravedlňovat před sebou ani před ostatními. Přijímáme sebe takové, jací jsme, i když nevíme, jací jsme a ani to vědět nechceme.

- nesnažíme se někoho ovládat
- naše integrita nikomu nedovoluje, aby ovládal nás
- neodsuzujeme druhé a nevadí nám to, co dělají, protože víme, že to nezáleží na nás

Zkoumejme každou svoji akci a reakci.

Chceme-li změnit svůj příběh, musíme se odnaučit všechno, co jsme se dosud naučili.
- nevěřme sami sobě
- nevěřme ostatním lidem
- volme svá slova uváženě
- neberme si nic osobně
- nedělejme ukvapené závěry
- dělejme to nejlepší, co můžeme

Tak nezradíme sami sebe.

To, co o nás říkají ostatní, říkají vlastně sami o sobě.

Naším cílem není zachránit svět, ale naším jediným posláním je stát se šťastnými.

Nejlepší okamžiky našeho života jsou okamžiky, kdy jsme sami sebou, kdy se chováme autenticky.

Když milujeme sami sebe, zlepší se vztahy s ostatními lidmi.
Čím víc nás těší naše vlastní přítomnost, tím více se radujeme ze života a tím víc nás těší přítomnost lidí kolem nás.

LÁSKA NEBOLÍ. Vážíme-li si sami sebe, nikomu nedovolíme, aby nás zneužíval. Šťastnými nás činí láska, kterou cítíme k druhým, nikoli láska, kterou k nám cítí druzí.

VĚŘTE JEN TOMU, CO MÁ SMYSL A CO NÁS ČINÍ ŠŤASTNÝMI.

Jsme odpovědni za to, co říkáme, ale nejsme za to, jak to druzí chápou.

Nevěřme sami sobě, když si říkáme, že nejsme moc dobří, silní, inteligentní, krásní, když si říkáme, že si nezasloužíme lásku a štěstí. Nevěřme ničemu, co nám přináší bolest a utrpení, nevěřme svému vlastnímu dramatu, nevěřme soudci a oběti v naší hlavě a nevěřme svému vnitřnímu hlasu, když říká, že jsme hloupí.

Otevřme své srdce, ale dobře poslouchejme. 80% tomu, čemu věříme, je lež.

Nevěřme nikomu, protože stejně neustále lžou. Nemějme potřebu věřit druhým lidem.Potom vše uvidíme jasněji. Druzí využívají naší vlastní hlouposti proti nám.

Všechno, co není pravda, se rozplyne jako dým, jakmile tomu přestaneme věřit.

Pravda je pravda, ať tomu věříme nebo ne.

Za trochu lásky dovolíme druhým, aby ovládali náš život. Říkají nám, co máme dělat a co ne, co si máme myslet a co ne.
Za nic se neodsuzujme. Obvykle nehledáme lásku, ale někoho, kdo nás potřebuje. Někoho, koho můžeme ovládat a to proto, že jsme se naučili soutěžit o pozornost.
Hledáme lásku, zatímco láska je všude kolem nás. Bojíme se milovat ze strachu z odmítnutí. Problém není v tom, že nás odmítá partner, ale že odmítáme sami sebe, protože si myslíme, že nejsme dost dobří. Jsme sobečtí, protože nemilujeme sami sebe.
Milujeme-li sami sebe, můžeme být sami a není to pro nás žádný problém. Vstupujeme-li do vztahu s očekáváním, že nás partner učiní šťastným, budeme zklamáni, protože se tak nestane. Nehledáme partnera, abychom žárlili, hněvali se, byli sobci, otravovali ho svými problémy. Přestaňme žebrat o lásku.

Neberme se nic osobně. Nic, co jiní dělají, nedělají kvůli nám, ale kvůli sobě. Proto není nutné cítit potřebu být přijímán. Nemáme nikdy odpovědnost za činy druhých, neseme odpovědnost jen za ty své.

Každý má svoji pravdu. Máme-li potřebu být uráženi, snadno se najdou lidé, kteří nás budou urážet. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budeme imunní proti názorům a činům druhých, nestaneme se obětí zbytečného utrpení.

Musíme mít odvahu mluvit pravdu a být k sobě naprosto upřímní. Musíme ovládat svoje reakce. Ty jsou klíčem ke krásnému životu a tak změníme svůj život.
Musíme se naučit své sny řídit.

Mysl si plete své potřeby s potřebami těla.
Žijeme ve světě představ a nemáme ani tušení, čím opravdu jsme. Tělo něco potřebuje ( sex ) a mysl říká: „Já to potřebuji“. Mysl bere vše osobně.
Mysl začne tělo ovládat. Až se zbavíme osobní historie, zjistíme, že nejsme tím, co jsme si myslili, protože jsme si své názory nevybrali.
Nejsme tělo, mysl ani duše. Jsme SÍLA, která umožňuje tělu žít a mysli snít. Jsme ŽIVOT, jehož projevem je vědomí, které nám kouká z očí.

Lovíme proto, abychom uspokojili své potřeby, lovíme i to, co nepotřebujeme ( to je věc mysli ).

Hledáme lásku. Myslíme si, že potřebujeme lásku, protože se domníváme, že ji nemáme, protože nemilujeme sami sebe. Ostatní jsou v té samé situaci. Kolik lásky od nich můžeme dostat, když milují stejně málo jako my?

Tato potřeba neexistuje, a proto ji nemůžeme uspokojit. Musíme být ale pohotoví, protože všechno nás svádí ze správné cesty.

Přijměme své tělo takové, jaké je. Milujme ho.

Všechno,co potřebujeme, máme ve svém nitru.

Život je proces : rozhoduji se – zvažuji výsledek – pak se rozhoduji jinak
Dříve jsem věřil v A, teď vím, že to byl omyl a tak proto věřím v B.

To, co si v duchu o sobě říkáme, nás ovlivňuje fyzicky. Proto si začněme všímat, co si v duchu říkáme. V komunikaci s ostatními volme vědomě příslušné kanály – změňme energii svých slov v lásku beze strachu a nenávisti.
Vnitřní a vnější komunikaci musíme vědomě vnímat, chceme-li ji změnit.

Transformaci je možno provést :

1. Rekapitulací – umožní vyprázdnit šálek, abychom ho mohli naplnit verzemi vzpomínek, nastane příliv nové energie
2. Stopováním – oprostíme se od minulosti, cílem není vyřešit problém myslí, ponořme se do emocionálního jádra a vyciťme, kde je problém, vydýchejme ho, nic neanalyzujme

Lidé, kterými se obklopujeme, dokonale odráží náš vnitřek nebo představují naše zažité ( zakořeněné ) způsoby chování, kterým jsme se naučily a které teď v případě nespokojenosti musíme sami opustit.

Zjistěme co pro nás druzí představují a jakou roli tito lidé hrají.

Přijměme zodpovědnost za svůj život. Jakmile to uděláme, máme sílu ho změnit. Ptejme se, co si myslím o této události, osobě a proč. Potom se rozhodujme, zda je to pro nás prospěšné a pomáhá nám to k dosažení toho, co chceme.

Chceme-li růst, musíme prozatím ignorovat fyzický svět kolem nás. Tam venku neexistuje. Je to jen představa.