Hlavní strana » Autoři » Carlos Castaneda » Úvod

Košík:
Celkem za:

       

Úvod

Carlos Castaneda

Carlos Castaneda, student antropologie na univerzitě v Los Angeles, přichází roku 1960 do Mexika. Shání informace o psychotropních rostlinách používaných indiány. Setkává se s indiánem z kmene Yaqui, donem Juanem Matusem, ještě netuší, že se stane jeho žákem dalších 13 let...

Své vyučování, zasvěcení a jeho osobní proměnu zaznamenává ve svých knihách. Později zjišťuje, že učení, které dostává, je předáváno od pradávných dob lidem vyvoleným Duchem. Spolu s Castanedou jsme svědky jeho proměny a také naší proměny, protože učení čarodějů don Juanovi tradice je ohromující, podrobné a praktické, každý z nás se může vydat po jeho stopách.

Stát se bojovníkem na této cestě, znamená odhodit všechny dosud známé vědomosti, dát svému životu pevný cíl, osvojit si přísnou disciplínu a spoustu dalších zvyků, které udělají jeho život silným a neotřesitelným. Stát se bojovníkem je totální přeměna bytosti, nic není pevné, nic nezůstane stejné... Bojovník nemá co by ztratil, jeho činy jsou dokonalé, nemá slabosti, nic ho nevyvede z míry, vždy dosáhne cíle. Mezi ním a běžnými lidmi je nepředstavitelná propast, a přesto ho lidé nikdy neodhalí. Konečným cílem bojovníků je dosáhnout absolutního vědomí, poznat všechny možnosti vnímání a dosáhnout svobody.

• To co běžně pokládáme za skutečné, tomu se čarodějové smějí
• To co nazýváme jistotou, to pro čaroděje nemá žádný význam
• Smrt pro nás znamená konec existence, pro čaroděje je výzvou, pomocnicí a jistotou
• Situace kterých se bojíme, čaroděj vyhledává
• Pro čaroděje je sen stejnou skutečností jako denní svět
• Kariéra a životní pouť důležitá pro běžného člověka, je pro čaroděje zbytečností a přítěží
• Běžný člověk usiluje o zviditelnění, čaroděj dbá na to, aby zůstal nepoznán
• Pro čaroděje existuje svět jenom proto, že jej vnímá; zmizí-li vnímání, zmizí i svět
• Běžný člověk je závislý na nezmarech jeho mysli, čaroděj ovládá mysl i vědomí
• Běžný člověk si myslí, že svět je neměnný a skutečný, čaroděj v mžiku změní vnímání a tím i celý svět
• Nepříjemnosti a slabosti jsou pro člověka utrpením, pro čaroděje výzvou
• Čaroděj se směje sám sobě, to běžný člověk pokládá za urážku
• Člověku záleží na věcech a lidech, čarodějovi nezáleží na ničem
• Běžný člověk má kolem sebe věci, čaroděj nemá nic, jenom svůj život

Pojmy

Každé slovo v nás vzbuzuje určité asociace a emoce. Pod každým slovem si něco představíme, s něčím si ho spojíme. Tyto slova spojujeme s naším světem a našimi zkušenostmi. A právě slova jako "bojovník", "čaroděj", "stopař", "smrt" nebo "záměr", v nás mohou vzbudit cokoliv. Zkusme na chvíli odložit naše hodnocení těchto slov, protože význam jednotlivých pojmů v Castanedově světě může být úplně jiný. Zde je význam některých používaných pojmů:

Čaroděj,bojovník

Termín "čaroděj" v mnoha lidech vzbudí představu člověka znajícího kouzla a předvádějícího svoje triky. V Castanedově pojetí je čaroděj člověkem, který zná, který dosáhl poznání. Možná by bylo výhodnější používat slovo "šaman", ale ten se v překladech nevyskytuje a častěji je nahrazován slovem "bojovník", který představuje spíše novou generaci lidí jdoucí za poznáním. Pojem "čaroděj" patří spíše ke starým vidoucím. Jak poznáte v životě bojovníka? Na to je jednoduchá odpověď: nepoznáte ho, pokud si to sám nebude přát. Bojovník totiž žije jako každý z nás, chodí do práce, mezi lidi, baví se jako každý z nás. Přesto od normálních smrtelníku ho odlišuje jeho poznání, vnitřní energie a disciplína. Činy bojovníků jsou bezchybné, bojovník nemá nic víc, jenom život který žije. Je plný míru, bez přání a žádostí, uvědomuje si svůj úděl, nemá co ztratit, protože nemá svůj příběh, na ničem nelpí a tak cokoli ze svého života může opustit.

"To, že se racionální člověk drží zuby nehty své představy sebe sama, je výrazem jeho nekonečné hlouposti. Zcela přehlíží skutečnost, že podstata čarodějství nespočívá v žádných zaklínáních či čarodějných kouscích, ale ve svobodě vnímat nejen svět, který je daný, ale i vše ostatní co je člověku dostupné."

Slovo čaroděj je mužského rodu, stejně tak jako čarodějové existují i ženy čarodějky, kteří jsou cestou bojovníků. Ženy jsou pro tuto cestu dokonce lépe vybaveni než muži, také snadněji dosahují svých cílů. Celé učení a všechny pojmy se stejně tak dotýkají žen jako mužů.

Bojovníkem se stává člověk, který si uvědomuje své postavení ve světě, který bojuje se svými slabostmi a jedná bezchybně, aniž by mu záleželo na výsledku jednání...záleží pouze na jeho bezchybnosti.

"Bojovník si je vědom, že je pouhý člověk. Lituje jen toho, že jeho život je příliš krátký na to, aby si přisvojil všechno, čeho by se rád zmocnil. Ale není to pro něj problém, je to jen škoda."

"Bojovník žije tím, že koná. Nepřemýšlí ani o tom, co dělá, ani o tom, o čem bude přemýšlet, až svou činnost dokončí."

"Obyčejný člověk se příliš zabývá tím, že chce mít rád lidi, nebo že chce, aby lidé měli rádi jeho. Bojovník má prostě rád, tak to je. Má rád toho nebo to, co chce, ksakru."

"Bojovník je lovec. Bere v úvahu vše. To je převzetí kontroly. Jakmile jsou jeho propočty u konce, jedná. Pak už neuvažuje. To je vzdání se kontroly. Bojovník není suchý list vydaný napospas větru. Nikdo jím nepostrkuje. Nikdo ho nemůže přinutit, aby jednal sám proti sobě nebo proti svému přesvědčení. Bojovník je vycvičen, aby přežil a přežívá tím nejlepším z možných způsobů."

Nagual a tonal

Samotné slovo "nagual" označuje učitele nebo vůdce. Stává se jím muž nebo žena, kteří mají neobyčejnou energii.

"Nagual je učitel, který má střízlivost, vytrvalost a stabilitu. Čarodějové ho vidí jako světelnou kouli se čtyřmi komorami, asi jako by k sobě byly stlačeny čtyři světelné míče. Protože nagualové mají neobyčejnou energii, můžou působit jako prostředníci. Jejich energie jim umožňuje přenášet mír, harmonii, smích a poznání přímo ze zdroje, ze záměru, a předávat je společníkům. Úkolem nagualů je poskytnout svým druhům to, čemu čarodějové říkají 'alespoň minimální šance', tedy vědomí, že člověk je spojen se záměrem."

Tonal a nagual jsou dvě oddělená jsoucna, ze kterých se skládá člověk a všechno kolem nás.

"Tonal je všechno co známe," opakoval pomalu. "A do toho patříme nejen my jako osoby, ale i všechno, co je v našem světě. Lze říci, že tonal je všechno, s čím se oko setkává. Začneme to pečlivě tříbit, sotva se narodíme. V okamžiku prvního nádechu vdechujeme i sílu k tonalu. Je tedy na místě, když řekneme, že tonal lidské bytosti je neodlučně spojen s jejím narozením. Tento moment si musíš zapamatovat. Pro pochopení celé věci je velice důležitý. Tonal začíná narozením a končí smrtí."

"Tonal je velmi zvláštním způsobem stvořitel, který nic netvoří. Jinými slovy tonal vytváří pravidla, podle nichž chápe svět. Takže můžeme říci, že svět vytváří."

Naproti tomu nagual je ta část nás, kterou se vůbec nezabýváme, vůbec o ní nevíme. Nagual není myšlení, duše, vnímání ani Bůh, ať už ho chápeme jakkoli. Tyto věci mají své popisy, svůj tonal. Jsou tonalem. O nagualu se nedá vůbec nic říci. Pokud nagual k něčemu přirovnáme, nějak ho vymezíme, rázem se stane tonalem, popisem.

"V okamžiku narození a chvíli po něm je člověk jen nagual. Potom však pocítíme, že k tomu, co máme, potřebujeme protějšek, abychom mohli fungovat. Tonal nám chybí a to nám dává od samého začátku pocit neúplnosti. Tehdy se tonal začíná rozvíjet. Stane se nanejvýš důležitý pro naše fungování, tak důležitý, že zastíní záři nagualu a zcela jej přemůže. Od chvíle, kdy se staneme pouze tonalem, pak už neděláme nic jiného, než že stále zvětšujeme ten starý pocit neúplnosti, který nás provází od chvíle narození a který nám neustále připomíná, že nám chybí ještě naše druhá část, abychom mohli být úplní."

Realizaci opravdového vnitřního člověka lze dospět jedině skrze „smrt“ staré osobnosti.