Hlavní strana » Autoři » Carlos Castaneda » Bojovník

Košík:
Celkem za:

       

Bojovník

Být osamělým ptákem předpokládá patero okolností :
1. letět k nejvyššímu bodu
2. nesoužit se pro společnost, a to ani svoji vlastní
3. zobákem stále mířit k nebi
4. být neurčité barvy
5. zpívat velmi potichu

Na citlivosti až tak moc nezáleží. Záleží jen na tom, aby byl bojovník bezchybný. Bojovníkovi záleží jen na tom, aby dosáhl své vlastní celistvosti.

Sebedůvěra bojovníka není sebedůvěra průměrného člověka. Ten hledá jistotu v očích přihlížejících. Bojovník usiluje o bezchybnost ve svých vlastních očích a říká tomu pokora. Průměrný člověk je připoután ke svým bližním, zatímco bojovník je připoután pouze k sobě.

Bojovník jedná důsledně a bez výhrad.
Nezáleží na tom, co člověk odhalí a co si nechá pro sebe.
Jestliže má k člověku něco přijít, musí to přijít jemně. Musí v tom být hodně úsilí, ale bez stresu a posedlosti.

Bojovník přijímá svůj úděl, ať je to cokoli, a přijímá ho s největší možnou pokorou. S pokorou přijímá to, co sám je. Je to životní výzva. Každému z nás chvilku trvá, než to pochopí a než tím začne naplno žít.

Pokora bojovníka není pokora žebrákova. Před nikým nesklání hlavu, ale současně nikomu nedovolí, aby ji skláněl před ním. Pokora bojovníka nedovolí bojovníku dělat mistra. My máme pokoru žebráka. Skláníme hlavu před rozumem.

Lidé jsou naplněni různými seskupeními, která jsou tvořena přáními, problémy, zármutky, starostmi………

Bojovník nejenže pouze věří, on „musí“ věřit – s plným rozmyslem si vybere to, co přijme za pravdu, i když to vlastně nemusí být vůbec pravda.

Číslo 48 je naše číslo, které z nás děla lidi.
Bojovník nevěří tím, že tluče hlavou do zdi, ale tím, že zdi zdolává.
Bojovník zdi nebourá, ale přeskakuje.

Neobvyklé situace se řeší :
1. přehlížíme, co se děje a děláme jakoby se nikdy nic nestalo = fanatici
2. všechno přijímáme tak, jak to vypadá a máme pocit, že víme, co se děje = zbožní lidé
3. jsme posedlí událostmi, protože je nedokážeme přehlížet, ale přitom je neumíme přijímat celým srdcem = blázni
4. cesta bojovníka : bojovník jedná jako kdyby se nic nestalo, protože ničemu nevěří a přece všechno přijímá tak, jak se mu to jeví. Přijímání bez přijímání. Přehlíží, aniž by přehlížel. Nikdy nemá pocit, že něco ví, a nemá dojem, že se nikdy nic nestalo. Jedná tak, jakoby všechno záleželo jen na něm, jakoby všechno ovládal, i kdyby se přitom třeba třásl strachy. A když člověk jedná tímto způsobem, jeho posedlost se rozplyne.

Bojovník nic nepotřebuje. K čemu pomoc? Máme všechno, co potřebujeme na téhle cestě životem. Být člověkem je teprve ta pravá zkušenost. Žít a být živý je to, co se počítá. Život je jen malá objížďka, kterou teď projíždíme. Život sám o sobě stačí, sám sebe vysvětluje, je celistvý. Bojovník to vše pochopil a podle toho jedná. Být bojovníkem je zkušenost zkušeností.
Jestliže bojovník potřebuje útěchu, prostě si někoho vybere a sdělí mu svůj zmatek do všech podrobností. Neusiluje o to, aby mu někdo rozuměl nebo pomáhal. Tím, že mluví, se zbavuje jenom tlaku. Když není oddán mluvení, neříká nikomu nic.
Buďme odpovědni za to, co děláme.
Vymazávejme svoji osobní historii.
Odbourejme rutinu.
Dokažme být sami.

Bojovník se s pokorou přijímá takový, jaký je.

Záměrně sami sebe přivádíme do zmatků. Všichni si uvědomujeme svoje jednání. Náš zakrslý rozoumek sám ze sebe úmyslně dělá obra, za něhož se považuje. Jsme světelné bytosti a všichni máme dvojníka. Bojovník se jen naučil si ho uvědomovat.
Bojovník je v rukou síly a má jedinou svobodu – a to zvolit si bezchybný život. Selhat nelze. To je jen pohádka rozumu.

Člověk, který poznal, v žádném případě nemůže škodit svým bližním.

Bojovníkem nebudeme, pokud si to budeme jenom přát. To nestačí. Být bojovníkem je totiž nekonečný zápas, který trvá do posledního okamžiku života. Nikdo se nenarodí jako bojovník. To ze sebe uděláme teprve my sami.
Bojovník je vždy sám sebou. Pochybuje o všem a je podezíravý. Nedá se smrti jen tak snadno.

Člověk vydrží stezku poznání jedině jako bojovník.
- nesmí si na nic stěžovat a nesmí ničeho litovat
- jeho život je nekonečná výzva a tyto výzvy nemohou být v žádném případě dobré nebo zlé

Jediná věc, na které opravdu záleží, je osobní síla.

Základní rozdíl je to, že bojovník vše přijímá jako výzvu, zatímco obyčejný člověk to bere buď jako požehnání, nebo jako kletbu. Tajemství bojovníka je v tom, že věří, aniž by věřil. Kdyby jen tak věřil, zbavilo by ho to možnosti prověřit si svou situaci. Bojovník nevěří, bojovník musí věřit.
Není těžké nechat ducha člověka plynout a ujmout se vlády, ale udržet ho, to je prý něco, co dokáže jedině bojovník.

Muset věřit = musíme vše využít cele.

Bojovník, a vlastně vůbec nikdo, by si neměl přát být jinde než kde zrovna je. Bojovník proto, že bere život jako odpověď na výzvu, a obyčejný člověk proto, že neví, kde si ho najde smrt.

Jedině proto, že nám jde smrt v patách, se svět stává nevyzpytatelným tajemstvím – v to věří bojovník.

Jeden z činů bojovníka je, že nikdy nedopustí, aby ho něco ovlivňovalo. A tak může vidět samotného ďábla, ale nikomu o tom nebude vykládat. Bojovník se musí ovládat bezchybně.

To nejlepší z nás se vždycky objeví tehdy, když jsme v úzkých.

Základním pravidlem bojovníka je, že veškerá svoje rozhodnutí dělá tak pečlivě a obezřetně, že ho pak nemůže překvapit nic, co ho potká v důsledku jeho rozhodnutí, natožpak aby mu to bralo sílu.

Bojovník nikdy neopouští svět tonalu. Bojovník ho využívá. Boj uvnitř tonalu člověka je snad ten nejnicotnější souboj ( to, když jsme na sebe naštvaní nebo se viníme ).
Bojovník se vyhýbá opotřebování.
Potřebujeme silný tonal, který se sám dobrovolně vzdá vlastní důležitosti nebo holdování slabostem.

Zesílení a nabíjení tonalu se nazývá osobní síla.

Bojovník nemůže být bezradný. Ani ohromený, ani vyděšený, za žádných okolností. Bojovník má pouze čas na svou bezchybnost, všechno ostatní mu bere sílu, zatímco bezchybnost mu jí dodává.
Bezchybnost = dělat to, co dělám, jak nejlépe můžu, ať se zabývám čímkoli.
Zásadním pravidlem je, že když máme pocit, že máme všechen čas světa a jednáme podle toho, tak jsme bezchybní. Pocit dostatku času je blbost. Na Zemi nikdo nepřežije. Nemáme ani chvilku času i když jsme obklopeni věčností ( paradox ).

Bojovník upře pohled na pravé oko druhého člověka ( jde o fyzické uchopení vůlí druhého člověka ) a tím zastaví vnitřní dialog. Potom jde ke slovu nagual.
LEVÉ OKO = tajemství bojovníka. Vypadá zvláštně, šilhá nebo je menší/větší než pravé.


UČENÍ BOJOVNÍKA :
1. k zastavení náhledu na svět, který si člověk drží od kolébky, nestačí pouze přání. K tomu je potřeba praktický úkol : správný způsob chůze. Ten sytí tonal. Sevřené prsty, nezaostřený pohled. Poté nastane záplava informací pro tonal, který ztichne.
2. jednat bez očekávání odměny, jen tak pro srandu, měnit rutinní činnosti
3. zastavit vnitřní dialog = základní klíč, to podporuje snění a vymazání osobní historie. Tomu zase pomáhají ztráta osobní důležitosti, přijímání odpovědnosti a využití smrti jako rádce.

ZMĚNA V ŽIVOTE je ne něco vymazat, ale změnit používání, které je naším potřebám a věcem vykázáno.

V životě bojovníka zůstává opravdu nerozhodnuta jen jedna věc, jen jediná otázka, a sice to, jak daleko dokáže dojít po stezce poznání a síly. Bojovník má svobodu buď jednat bezchybně nebo jako hlupák. Bezchybnost je vskutku jediný svobodný čin, který je svobodný, a proto je také pravou mírou bojovníkova ducha.

Nutno se osvobodit od percepčních možností diktovaných danou kulturou. Pouze když se člověk osvobodí od ideologií a pseudocílů, chová se správně a má vůdčí sílu- tomu se říká BEZÚHONOST. Vydává ze sebe to nejlepší a ještě kousek více.

Přetrhat pouta znamená nemít žádné starosti každodenního života. Jsme sice v něm, ale nepatříme do něj. Již nemáme stejné starosti a zájmy jako ostatní lidé. Normální lidé mají starost o svou sebereflexi. Tím se spoutávají a myslí si, že sdílíme s ostatními něco lidského. Ve skutečnosti s nikým nic nesdílíme, ale jen si hrajeme s neskutečným a umělým odrazem.

Nezáleží vůbec na tom, jaký je náš konkrétní osud, pokud mu čelíme s absolutním odevzdáním.

Bojovník je tajemný a nelítostný, ale nepatří stádu. Má se neustále na stráži proti hrubému lidskému jednání. Jeho světským úkolem je stále si ostřit svoje ostré hrany, ale ve skrytosti, tak, aby nikdo netušil, že je nelítostný.

Čarodějové počítají život na hodiny, protože co do intenzity může čaroděj za hodinu prožít tolik, jako za normální život.

Lidé se podle osobnosti dělí na 3 skupiny :
1.skupina jsou dokonalí tajemníci, sekretářky, asistentky a společníci. Mají velmi pohyblivou osobnost, která je neposiluje. I tak jsou užiteční, starostliví, naprosto domáčtí. Veselí, dobře vychovaní, vlídní a jemní. Jsou to ti nejpříjemnější lidé, jaké můžete najít, ale mají jednu obrovskou vadu = SAMI O SOBĚ NIC NESVEDOU. Pořád potřebují někoho, kdo by je řídil. Jsou-li ponecháni sami o sobě, hynou.

2.skupina není vůbec příjemná. Jsou to lidé malicherní, mstiví, závistiví, žárliví a sebestřední. Mluví výhradně o sobě a zpravidla vyžadují, aby se ostatní přizpůsobovali jejich normám. Vždycky vedou i když jim to nevyhovuje. V každé situaci jsou naprosto nesví a nikdy se neuvolní. Jsou nejistí a nikdy se jim nezavděčíme. A čím jsou nejistější, tím jsou protivnější. Jejich osudovou vadou je, že by se klidně dovedli zabít, jen aby mohli být vůdcem.

3.skupina jsou lidé, kteří nejsou příjemní ani protivní. Nikomu neslouží a nikomu nic ani nediktují. Jsou spíše lhostejní. Mají o sobě přehnané představy, které odvozují výhradně z denního snění a toužebných přání. Pokud jsou v něčem opravdu vynikající, pak v čekání, až se něco stane. Čekají, až je někdo dobude a objeví. Mají úžasnou schopnost vytvářet iluzi, že na ně čekají obrovské věci, stále je slibují, ale nikdy je neuskuteční, protože ve skutečnosti k nim nemají ani prostředky ani nadání.

Jsme jednoduché bytosti a každý z nás je jedním z těchto 3 typů. Pokud se nebudeme brát moc vážně, pouze naše osobnost bude jako sebereflexe v těchto skupinách.

Člověk má v sobě temnou stránku a ta se jmenuje HLOUPOST.

SEBEDŮLEŽITOST je náš největší nepřítel. To, co nás oslabuje, je pocit uraženosti ze skutků a přečinů našich bližních. Naše sebedůležitost od nás vyžaduje, abychom většinu života strávili někým uraženi. Bojovník ji odstraní ze svého života. Potom jsme neporazitelní.
Břemeno vlastní důležitosti je strašlivou překážkou. Na jedné straně je jádrem všeho, co je v nás dobré a na druhé straně zase jádrem všeho, co je v nás mizerné. Spotřebovává největší množství energie. Bojovat s ní není hledisko morálky, ale součást bojovníkovi strategie.

BEZCHYBNOST je správné naspoření energie.
Bojovníci si vedou strategickou inventuru :
- zaznamenávají si všechno, co dělají
- potom se rozhodují, co z toho se dá něco změnit tak, aby si z hlediska vydávání energie mohli dovolit oddech
- rozpoznávají návykové chování, které není podstatné pro přežití a blaho člověka

Nejúčinnější strategie bojovníka má 5 atributů :
1. kázeň
2. shovívavá trpělivost
3. správné načasování
4. ovládání
5. vůle ( tu si bojovník schovává na konečný boj ), je to slepý, neosobní a nepřetržitý výbuch energie, která nás vede k tomu, že jednáme tak, jak jednáme. Díky ní vnímáme svět všedních záležitostí a pod její silou ( vlivem ) klademe bod spojení tam, kde je.

Těmi bojuje proti tyranům. To co dělá z lidí tyrany je právě posedlost, s níž manipulují známým světem.

MALÝ TYRAN patří k vnějšímu světu. Nemůžeme ho ovládat. Je to ten, kdo nás trápí. Má nad bojovníkem takovou moc, že rozhoduje o jeho životě a smrti. Nebo ho otravuje k šílenství. Je to vládce vesmíru.
Buďto přivolává na člověka pohromy nebo ho provokuje a otravuje mu život.
Jsou 4 kategorie tyranů :
a) týrá brutalitou a násilím
b) týrá scestností, která vytváří nesnesitelně úzkostné předtuchy
c) trápí smutkem
d) dohání bojovníky k zuřivosti

Bojovník s nimi svede boj svojí bezchybností. To, co dělá z lidí tyrany, je právě posedlost, s níž manipulují známým světem. Když ho potkáme, máme štěstí. Když ne, musíme sejít z cesty a najít ho. Buďme vždy plni radosti a síly, máme přeci strategii.
Být poražen znamená :
- jednat v hněvu
- jednat a neovládat se
- nemít dostatek sebekázně
- nemít trpělivost a zdrženlivost
Bojovník přijde k malým tyranům.

Nutné je být nepředpojatým svědkem, který nedělá pomíjivé úsudky.
V životě bojovníků je naprosto přirozené, že bývají smutní bez zjevného důvodu. ( je to pokaždé, když se rozlomí světelné vejce a nahlédne do věčnosti ).

MELANCHOLIE – metoda první pozornosti, jak obnovit pořádek. Nejlepší způsob, jak se jí zbavit, je dělat si z ní legraci. Vlastní důležitost je síla, která člověka žene k melancholii. Bojovníci mají nárok na stav hlubokého smutku, ale tento smutek je tu proto, aby je rozesmál.

Nejsme nic, ale právě tohle je výzva. Postavit se tváří v tvář samotě věčnosti.

Samota je kvality bytí bojovníků.
Bojovník se připravuje v životě na to, aby si uvědomoval. Plné vědomí k němu přijde teprve tehdy, až v něm nezbude žádná vlastní důležitost. Teprve tehdy, až bude ničím, se bude moci stát vším.

Stezka bojovníka je nebezpečná tím, že je přímo opačná životním situacím moderního člověka ( nuda a fungování ).

BEZCHYBNOST V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ = vytrvalý čin – neochvějný záměr – vnitřní ticho – vnitřní síla pro posun bodu.

Bojovníci žijí po boku smrti a právě z poznání, že smrt je stále s nimi, čerpají odvahu postavit se čemukoli.
Bojovník postupným posunem bodu spojení ztrácí lidskou formu. Ztrácí místo, kde je bod spojení pevně fixován. Tímto posunem si seřazuje nové emanace.

Nejvyšší cíl = SVOBODA = zbavit se očekávání ( od myšlenek, názorů a očekávání ostatních včetně sama sebe ). Je to jediný cíl bojovníka. Proklouznout kolem Orla, ne se nechat sežrat. To je nejvyšší možná troufalost. Je to také svoboda volit a přijímat svoji volbu.