Stopařství

Každému bojovníkovi vyhovuje jiný způsob, jak procházet bariérou vnímání do oddělené skutečnosti, jedni byli zaměřeni na stopařství a druzí na snění. Ti první se nazývali stopaři a byli mistři ve stopování a ti druzí se nazývali snivci, protože přistupovali do jiné skutečnosti pomocí snů.

Stopování je pozorování a neustálá kontrola svého vlastního jednání v běžném životě, to umožňuje pohybovat se v našem světě, který běžně vnímáme, a vždy se tak chovat tím nejlepším a nejúčinnějším způsobem, tak abychom v každé situaci získali maximum.

Stopař ví, že na žádné činnosti nezáleží více než na jiné. Dokáže na sebe vzít jakýkoli převlek, může ze sebe udělat bohatého člověka nebo žebráka na ulici. Dokáže řídit ostatní lidi, kteří o něm vědí jen tolik, kolik on sám jim řekne. Stopař tyto své schopnosti nikdy nevyužívá pro osobní zisk.

"Činy čarodějů mají vedlejší, skryté cíle, které nemají nic společného s osobním ziskem. Fakt, že to dělají rádi, se nepočítá jako zisk. To je spíš stav jejich charakteru. Průměrný člověk totiž něco dělá jen tehdy, když má naději na zisk. Bojovníci říkají, že nejednají pro zisk, ale kvůli duchu."

Stopování je vlastně ten pravý název, opravdu stopujeme, a když vystopujeme můžeme lovit. Stáváme se lovcem. Stopujeme vlastní slabosti, rutiny, které denně a po celý život vykonáváme. Můžeme stopovat i rutiny druhých lidí, zvířat i věcí. Nejde tady jenom o nějaké převleky, ty jsou spíše prostředkem k dosažení sebekázně a zbavení vlastní důležitosti. Pravidla stopování bychom měli používat na všechno, co děláme, od nejmenších maličkostí až po situace, kdy jde o život.

ZÁSADY STOPAŘSTVÍ:
1.zásada – bojovník si vybírá svoje bojiště a nikdy nejde do boje, aniž by nevěděl, jaké je okolí.
2.zásada – odhodit vše, co je zbytečné
3.zásada – vše, co nás obklopuje, je nezměřitelné tajemství
4.zásada – toto tajemství se musíme stále snažit rozmotat, aniž bychom mohli doufat, že se nám to podaří
5.zásada – jsme si všichni rovni – to je bojovníkova pokora
6.zásada – uvolnit se, odevzdat se, ničeho se nebát
7.zásada – když na něco nemůžeme přijít, na chvíli se stáhněme a čas vyplňme něčím jiným
8.zásada – bojovník usiluje o vítězství a proto zhustí čas, nepromarní ani okamžik
9. zásada – když dospějeme k rozhodnutí, potom nepromarněme ani okamžik
10.zásada – nikdy se nedereme do popředí, jsme nenápadní

Věřit, aniž bychom věřili.
Neanalyzovat všechno.
Jen reagovat na nevysvětlitelné.

Život sám je dostačující, úplný a vysvětlující sám sebe ( Don Juan )

"Muž poznání si vybere cestu, jež má srdce, a kráčí po ní. Pak kouká a veselí se, a později zří a ví. Ví, že se jeho život skončí v mžiku oka, ví, že on, stejně jako všichni ostatní, nejde nikam. Ví, protože zří, že nic není důležitější, než cokoliv jiného. Jinými slovy, muž poznání nemá čest ani důstojnost, ani rodinu ani zemi, pouze život, který žije. A tak jediná věc, která ho pojí s ostatními lidmi, je jeho kontrolované bláznovství. Muž poznání se snaží, potí se a supí, a když ho někdo pozoruje, jeví se jako běžný člověk až na to, že bláznovství jeho života je pod kontrolou. Jestliže nic není důležitějšího než cokoliv jiného, muž poznání si vybere jakýkoliv čin a koná ho, jako by mu na něm záleželo. Dík svému kontrolovanému bláznovství říká, že to, co dělá, je důležité. Ale on dobře ví, že to důležité není. Když dokončí své činy, odejde v pokoji, bez lítosti či starostí, zda jeho konání bylo dobré, nebo špatné, zda přineslo výsledky,či ne."

( Don Juan Matus )

"Umění stopování je souborem postojů a postupů, které bojovníkovi umožňují vytěžit z každé situace to nejlepší."

Toto umění stopování je shrnuto v těchto sedmi principech:
1. Bojovníci si sami vybírají bitevní pole. Bojovník nikdy nejde do bitvy, aniž by se seznámil s prostředím.
2. Bojovník odkládá všechno, co je nepotřebné. Bojovník věci nekomplikuje. Jeho cílem je jednoduchost. Všechnu svou pozornost použije na to, aby se rozhodl, zda jít či nejít do bitvy. Protože každá bitva je bitvou o život.
3. Bojovník musí být připraven a ochoten postavit se v každém okamžiku k poslednímu boji. Ale nikdy jen tak halabala.
4. Bojovník se uvolní a vzdá se sebe sama. Nebojí se ničeho. Jen tehdy síly, které vedou lidské bytosti, otevřou bojovníkovi cestu a pomohou mu. Jen tehdy.
5. Když se setkají s překážkami, se kterými si nemohou poradit, bojovníci se na okamžik stáhnou. A nechají svou mysl bloudit a zabývají se něčím jiným. Čímkoli.
6. Bojovníci stlačují čas. Každý okamžik má svou platnost. V boji o život je vteřina věčností. Věčností, která může rozhodnout o výsledku boje. Bojovníci jsou zaměřeni na vítězství, a proto stlačují čas. Bojovníci neplýtvají okamžiky.
7. Aby bylo možno použít sedmého principu umění stopování, je nutné použít i všech předchozích šesti. Stopař se nikdy necpe dopředu. Vždy vykukuje z pozadí scény.

Každý stopař si musí osvojit čtyři základní rozpoložení stopařství:
1. Nelítostnost - nesmí být hrubostí, je opakem sebelítosti, musí se maskovat, jedná se o naprostý nedostatek lítosti. Pod maskou ( velkorysosti, rozumnosti ) se skrývá arktický vítr.
2. Vychytralost - nesmí být krutostí
3. Trpělivost - není lhostejností
4. Příjemná vlídnost - není pošetilostí

Cvičení převleků a vlastní disciplíny si můžeme vymyslet, kolik jen budeme chtít. Můžeme např. jít do hospody a udělat ze sebe opilého člověka, seznámit se s jinými opilcemi, aniž by něco poznali. Stejně tak se můžeme převléct třeba za žebráka nebo velmi zbožného člověka a navštěvovat denně bohoslužby. Tyto převleky vyžadují již větší množství energie a zbavení vlastní důležitosti.

Další jakousi podkategorií ve stopařství je ovládaná pošetilost neboli kontrolované bláznovství.

"Ve stopařském umění existuje technika, kterou čarodějové hodně využívají. Je to ovládaná pošetilost, bláznovství, které je pod kontrolou. Čarodějové tvrdí, že ovládaná pošetilost je jediný způsob, který mají, jak jednat sami se sebou, a s každým a se vším ve světě každodenních záležitostí. Je to umění ovládaného klamu nebo umění předstírat, že je člověk absolutně ponořen do toho, co bezprostředně dělá, a předstírat tak dobře, že to nikdo od opravdového zaujetí nerozezná. Je to způsob, jak zůstat od všeho oddělený".

Kontrolované bláznovství je technika, kterou bojovník vstupuje do běžného světa lidí, zajímá se o různé věci a dělá svou práci s obrovským zaujetím, jako by mu na ní sebevíc záleželo. Prostě tak, jako to dělají všichni ostatní lidi. Vtip je v tom, že bojovníkovi na té práci vůbec nezáleží, pouze svůj zájem předstírá. Předstírá také své chyby a slabosti, může se rozčílit, aniž by byl opravdu rozzloben. Tím se může běžně stýkat s lidmi a se světem, aniž by na něm kdokoli poznal, že je čarodějem. Stačí si představit, že v našem okolí takový člověk existuje, chodí do práce, která ho baví a zajímá, běžně se stýká s ostatními lidmi a přesto vše jenom předstírá, každý den, každý okamžik. Nemáme sebemenší naději ho odhalit, protože jeho bláznovství je pod kontrolou. Pokud chce, může změnit své chování, může se stát opravdu bláznem, s tím rozdílem, že jeho bláznovství je kontrolované. To předpokládá uvědomovat si každičký i ten nejmenší okamžik svého života.

"Ovládaná pošetilost je umění," pokračoval don Juan, "velmi náročné umění, kterému se jen těžko učí. Leckterý čaroděj na ně nemá náturu, ale ne proto, že by na tomto umění bylo něco zásadně špatného, nýbrž protože jeho provádění stojí příliš mnoho energie."

Upevnit znalosti se dá jen ohlédnutím zpátky a znovu si uvážit svoje kroky. Chceme-li uspět na stezce poznání, je potřeba zásadní proměna = přetvořit ostrov tonalu.

Stopařství je výzva najít takovou soustavu jednání, které by nebylo zlovolné, ale spojovalo v sobě mravní zásady se smyslem pro krásu.
Pro čaroděje je stopařství základem, na kterém je postaveno všechno ostatní.

Stopovat znamená jednat zvláštním způsobem, který dodržuje určité principy.
Představa smrti je obrovsky důležitá, když zabředneme do melancholie. Dává nám střízlivost a odvahu se smířit s věcmi, dává nám pocit nelítostnosti a vychytralosti.
Musíme stopovat sami sebe, abychom prolomili sílu svých posedlostí.
SMRT je jediný rovnocenný protivník, kterého máme. Je to výzva a my se narodili proto, abychom tuto výzvu přijali. My jsme ale pasivní a hýbeme se pouze, když pocítíme tlak smrti. Smrt na nás neúnavně tlačí, dokud nás nezlomí.

Neustále vstřebáváme pocity druhých lidí.

Měňme faktické konce událostí.

JAKMILE SE JEDNOU ZBAVÍME POCHYBNOSTÍ, JE MOŽNÉ VŠECHNO.

Neochvějný záměr je určitý typ zaměření mysli na jedinou věc. Je to nesmírně dobře vymezený cíl a účel, který není zmařen žádnými konfliktními zájmy a přáními. Je to síla, která udržuje bod spojení jinde, než je jeho obvyklá poloha. Spouští nezměnitelné rozhodnutí.

Čaroděj vede bezchybný život a zdá se, že právě to přivolává řešení. Proč? To nikdo neví.
Bezchybnost není morálka, pouze ji jen připomíná. Je to způsob, jak využít svoji energetickou hladinu – hospodárnost, přemýšlivost, jednoduchost, prostota a především to vyžaduje nemít obraz o sobě samém. Díky bezchybnosti si ukládáme energii, kterou potřebujeme na pohyb bodu spojení, který se přirozeně pohybuje díky válce, stresu, únavě, žalu, bezmocnosti.

Pro stopaře jsou slova klíčem a jejich význam má nesmírnou důležitost. Nejdříve musí vyslovit, oč jim jde, než se toho pokusí dosáhnout. Ale protože nemohou svůj pravý cíl vyslovit rovnou, musí velmi pečlivě volit slova, aby skryli ten hlavní nápor = PROBUZENÍ ZÁMĚRU.

Závěry, k nimž dojdeme na základě rozumové úvahy, mají jen velmi malý nebo žádný vliv na změnu běhu našeho života.

Stopařství v dnešních podmínkách posunuje bodem spojení minimálně.

Citát:
Klíčem k úspěchu je odvaha myslet nekonvenčně. Konvence je nepřítelem pokroku.