Vesmír

Vesmír se skládá ze dvou protichůdných a zároveň doplňujících energií – oživené a neoživené. Neoživená energie nemá žádné vědomí. To má jen oživená energie – patří sem všechny organismy. Její základní podmínkou je přeměna energie okolního vesmíru do senzorických dat. Vědomí je vibrující prvek.

1. Všechny organismy mají vibrující energii = jsou to ORGANICKÉ BYTOSTI, které si sami stanovují soudružnost a meze takové energie.
2. NEORGANICKÉ BYTOSTI – nejsou vázáni na žádný organismus, jsou to shluky energie, které jsou pro nás neviditelné, energie, která si je vědoma sama sebe a která je držena pohromadě sjednocovací silou, jež se liší od sjednocovací síly organismu. Nemají kolem sebe obal. Ale i oni mají vědomí a charakteristické rysy života. Nemají schopnost rozmnožování a žádnou látkovou výměnu.

V případě organických bytostí jsou tato senzorická data přeměněna do interpretačního systému, kde se okolní energie roztřídí. Každé roztřídění má svoji příslušnou reakci.
V případě neorganických bytostí jsou okolní energie přepsány do takových senzorických dat, z kterých vznikají pro nás nepochopitelné formy
U lidí je lidské poznání tím systémem, který interpretuje senzorická data. Lidské poznání je však pouze taxativní ( pojmenovávací ) systém, ve kterém jsou reakce klasifikovány ve shodě s interpretací senzorických dat. Když dojde k přerušení, může dojít k přímému vnímání toho, jak proudí vesmírná energie. To umožnilo zřít člověka jako světelnou kouli.

Plameny a voda nás mohou tělesně přenášet. Tekoucí voda nás může přenést na 7 spodních rovin pod námi.

Lidské bytosti jsou seskupení energetických polí, která mají podobu světelné koule. Každá koule je individuálně napojena na obrovskou energetickou masu ve vesmíru = temné moře vědomí ( dodává bytostem vše nezbytné pro transformaci energie do senzorických dat ) a to POMOCÍ SLUČOVACÍHO BODU. Zde je okolní energie přeměněna do senzorických dat a ty jsou interpretována jako svět kolem nás. Temné moře vědomí jsou světelná vlákna, která se rozprostírají do nekonečna a nikdy se nedotýkají.
Celý vesmír je vytvořen ze světelných vláken ( energetický fakt ), která se rozprostírají do nekonečna. Jsou seskupena do obrovských mas a vzájemně se nedotýkají ( paradox ).

Každý má svoji paralelní bytost – je to naše protiváha, druhý konec stejné hole. Jde o jinou osobu stejného pohlaví, která je důvěrně a nerozlučně s námi spjata. Existujeme vedle sebe na světě ve stejném čase. Kdo ji najde, najde nekonečný zdroj mládí a energie. Je to dvojník, kterého si můžeme vytvořit. Má sílu a je používán k tomu, aby vykonával činy, které by za normálních okolností byly nepředstavitelné.

Lidské bytosti jsou utvořeny z Orlových emanací a svou podstatou jsou bublinami světélkující energie. Každý z nás je zabalen v jakémsi kokonu, v ochranném obalu.

POPIS SVĚTA
Když se člověk narodí, rodiče a lidé kteří s ním přicházejí do styku mu neustále říkají, jak svět vypadá, co je správné a co ne. Jak člověk vyrůstá, tento popis světa, přijímá za svůj vlastní a nepřemýšlí, zda tomu tak opravdu je nebo ne. A tak zase ten svůj popis, ten svůj pohled na svět předává svým dětem. Představy světa jsou v nás tak zakořeněné, že je velmi těžké je všechny odhodit. Pokud se nám to přesto podaří, všechno co jsme doposud znali, nad námi ztratí moc. Včetně nemocí, stáří, dobra, zla a vůbec všeho na co si jenom můžeme vzpomenout.

"Jak je to možné, done Juane," zeptal jsem se, "že dokážete být mladší než já?" "Překonal jsem svou mysl," řekl a otevřel doširoka oči, aby naznačil čarování. "Nemám mysl, která by říkala, že jsem starý. Nedodržuji smlouvy, které jsem neuzavíral. Pamatuj si to. To není jenom slogan, že čarodějové nedodržují smlouvy, které oni sami neuzavírali. Být pronásledován stářím je výsledek jedné z takových smluv."

Stejně tak vnímáme věci a bytosti okolo nás. Když se díváme na strom, nevidíme opravdu strom, ale pouze jeho popis, který jsme přijali za svůj. Pokud rozšíříme své omezené vědomí, uvidíme strom jako bytost utkanou z energie. Strom je vždy stromem, pouze my ho nevnímáme v celé šířce vědomí. Lidem k tomu, aby uznali přítomnost stromu, stačí jeden krátký letmý pohled, kterým nic zjistit nemohou. Zbytek uznání stromu představuje fenomén nazývaný přivolání záměru, v tomto případě pak záměru stromu. Celý svět lidských bytostí je stejně jako v tomto případě složen z nekonečné zásobárny možných interpretací, přičemž smysly hrají jen minimální roli ( zrak se dotýká přílivu energie zvenku a činí tak jen velice povrchně ).
Většina lidského vnímání je současně interpretací a lidé jsou bytosti, kterým stačí minimum čisté percepce, aby vytvořili svůj svět. Nebo také, že vnímají svět jen do té míry, aby jim to umožnilo nastartovat svůj systém interpretací ( např. Bílý dům. Nevidíme ho, nechutnáme, ale je pro nás důležitý – je to výsledek našeho záměru jako projevu lidské magie ).

Svět se nám nedává přímo. Mezi námi a světem stojí popis světa. Takže přesně vzato, jsme vždycky o krok jinde a naše prožívání světa je vždycky vzpomínkou na toto prožívání. Neustále se rozpomínáme na okamžik který se zrovna odehrál, který právě uplynul. Pořád se rozpomínáme, rozpomínáme a rozpomínáme. A je-li celá naše zkušenost světa vzpomínkou, pak není zas tak nemyslitelné, že by čaroděj mohl být současně ve 2 rovinách. Není tomu tak z hlediska jeho vlastního vnímání, protože tak, jako všichni ostatní, i čaroděj se musí rozpomenout na skutek, který právě udělal, aby mohl prožívat svět. Musí se rozpomenout na událost, jíž byl zrovna svědkem, na zkušenosti, které právě prožil. V jeho vědomí je pouze jedno jediné rozpomínání ( skákání na zadku pozadu ). Hutnost a tělesnost jsou vzpomínky. Je to paměť, kterou akumulujeme tak, jako sbíráme paměť všeho, co cítíme ze světa. Vzpomínky na popis. Ty si pamatuješ moji pevnost, stejně tak máš vzpomínky na komunikaci prostřednictvím slov.

Lidské tělo je slepenec energetických polí, které vytváří dojem zřetelně ohraničené světelné koule. Tato energie je soubor vibrací, které se na sebe vážou a vytvářejí konzistentní jednotky. Na odvrácené straně koule se nachází bod zářící ještě intenzivněji než okolí = slučovací bod.
Lidé jen věci popisují. Pokud si jejich popis protiřečí, jeví se jako nedostatečný. Je to vinou zpětné vazby, která má své ohraničení.

Věci jsou skutečné jenom tehdy, když se člověk naučil s jejich skutečností souhlasit.

Svět se musí přizpůsobovat svému popisu. Popis zrcadlí sám sebe. Naučili jsme se vztahovat se k tomuto světu prostřednictvím návyků = INTENCIONALITA ( vědomí, které zaměřuje svou intenci k předmětům ). Je to náš navyklý způsob komunikace. Překonat se to dá jen, když budeme trvale jednat jako bojovníci. Potom síla a poznání přijde samo.
Potíže se slovy jsou, že nás vždy zklamou, když se obrátíme ke světu. Proto je důležitější jednat než mluvit.

Jsme, kdo jsme, jen proto, že si říkáme, že jsme takoví.

Jsme jako organismy obdařeni ohromující schopností vnímání, která ale bohužel vede k vytváření klamné kulisy. Lidé obracejí celý přítok čisté energie ven do světa a proměňují ho ve smyslové údaje, které interpretují podle přísného systému interpretací, nazývaného čaroději lidská forma. Tento magický akt interpretace čisté energie vyvolává nepochopení, mylné přesvědčení lidských bytostí, že jejich interpretační systém je jediný, který existuje.

Hranice našeho vnímání je nazýváno lidským poutem. Znamená to, že lidský organismus ohraničuje též lidské možnosti a že toto ohraničení nevychází pouze z tradičních omezení myšlení, ale i z totality zdrojů v lidském těle uzavřených. Tyto zdroje v něm zůstávají nevyužity. Jsou blokovány obvyklými představami o omezených možnostech člověka, které jsou nesrovnatelné se skutečným lidským potenciálem.

Každá část těla se svým způsobem podílí na převádění vibrujícího toku energie do nějakého smyslového vjemu. Celková suma všech těchto vytvořených smyslových vjemů se pak v důsledku neustálého používání proměňuje v interpretační systém, díky němuž lidé vnímají svět tak, jak jej vnímají. Zastavíme jej zřením. slupku. Ostatní slupky jsou vnímatelné a patří přímo do přirozeného dědictví lidí.
Celý vesmír je cibule skládající se z tisíce slupek. Každodenní život lidí představuje jen 1

Lidskému vnímání je otevřeno nesmírné množství světů. V nich je možné žít, pohybovat se, umírat a bojovat stejně jako v našem světě každodenního života.

Svobodná volba je jen laskavou a mírnou interpretací přijetí a podřízení se. Lidské bytosti urputně zápolí se silami, které je ze všech stran postrkují. Umění čarodějů nespočívá ve volbě samé, ale ve schopnosti se podvolit a přijmout.

Svět dona Juana Matuse:

1. Vesmír je nekonečná aglomerace energetických polí, která připomínají světelné nitky.
2. Tato energetická pole, nazývaná Orlovy emanace, vyzařují ze zdroje nepředstavitelných rozměrů, který se metaforicky nazývá Orel.
3. Lidské bytosti se také skládají z nesčíslného množství stejných nitkovitých energetických polí. Tyto Orlovy emanace vytvářejí zapouzdřené aglomerace, které se projevují jako světelné koule velikosti lidského těla s rozpaženými pažemi a připomínají obrovská světelná vejce.
4. Jen velmi malá skupinka energetických polí uvnitř této světelné koule je ozařována intenzivně jasným bodem, který je umístěn na povrchu koule.
5. Vnímání nastává tehdy, když energetická pole v ozářené skupince bezprostředně obklopující jasný bod rozšíří svoje světlo tak, aby osvítilo stejná energetická pole vně koule. Protože vnímatelná jsou jedině ta energetická pole, která ozařuje onen jasný bod, říká se tomuto bodu "bod, který shromažďuje, spojuje vnímání" nebo jednoduše "bod spojení".
6. Bod spojení se může pohybovat ze své obvyklé polohy na povrchu světelné koule na jiné místo, jak na povrchu, tak také uvnitř. Protože zářivost bodu spojení může osvítit každé energetické pole, s nímž přijde do styku, posune-li se bod spojení do nové polohy, okamžitě ozáří nová energetická pole, která se takto stanou vnímatelná. Toto vnímání se nazývá vidění.
7. Když se bod spojení posune, umožní vnímat odlišné světy, stejně objektivní a fakticky skutečné jako je svět, jejž vnímáme normálně. Čarodějové chodí do těchto druhých světů, aby získali energii a sílu, aby našli řešení obecných nebo konkrétních problémů nebo aby stanuli tváří v tvář nepředstavitelnu.
8. Záměr je vše pronikající síla, která způsobuje, že vnímáme. Neuvědomujeme si svět proto, že ho vnímáme, nýbrž je to spíše tak, že vnímáme důsledkem tlaku a pronikání záměru.

Cílem čarodějů je dosáhnout stavu absolutního vědomí, aby mohli prožívat všechny možnosti vnímání, které jsou člověku k dispozici. Tento stav vědomí znamená dokonce i alternativní způsob smrti.
Na cestě bojovníka rozhodují činy, jenom to, co opravdu děláme, má smysl. Často jsem slyšel názory, že nemá smysl jít po této cestě bez učitele a že linie učení je přerušena a už se nikdy nepodaří dosáhnout svobody posledních bojovníků.
Stejně tak dlouhé filozofování nikam nevede a jenom bere čas a energii. Toto váhání je jenom slabost a lenost. Každý může začít tím nejpragmatičtějším - cvičením tensegrity ( soustava magických pohybů ). Můžete začít hned, protože zítřek nikomu nepatří.

KONCEPCE VESMÍRU:
1. To, co vnímáme jako svět, jsou Orlovy emanace
Svět není to, co vnímáme, objekty, které vnímáme existují jinak. Jde o Orlovi emanace. Jsou to povely síly, která má charakter nátlaku. Nepočítá se s žádným dialogem. Všechny bytosti jsou nuceni užívat těchto emanací a používají je, aniž by věděly, co jsou vlastně zač. Obyčejný normální člověk je interpretuje jako skutečnost. Šamani je interpretují jako řád. Vše, co nedokážeme pochopit a zřít, jsou naše čisté spekulace. Bojovníci chtějí pochopit, jak to vše alespoň funguje. Žádný jej nevnímá stejně.

2. Pozornost je to, co nás nutí vnímat Orlovy emanace jako čin „sbírání smetany“.
Vnímání je fyzická schopnost, kterou v sobě kultivujeme. Výsledkem je „pozornost“ = zachycení a usměrnění vnímání. Je to náš jedinečný výdobytek, který v sobě zahrnuje škálu alternativ a možností.
Alternativa je naše limitovaná schopnost výběru.
Možnost je naše schopnost jako světelných bytostí.

3 úrovně vědomí vytváří 3 pozornosti :
1 pozornost = sbírání smetany ( znamená vybírat si z každé věci to nejlepší ) = je to Orlův rozkaz – vše vnímatelné smysly – potlačuje nadbytečné emanace a vybírá ty, které je nutné zdůraznit. To, co je potlačené, nemůže být nikdy nabyto. Naše smysly už nezaznamenávají nadbytečné emanace ( např. světelné tělo ). Dítě je naučeno sběru smetany. Je to iluze, kterou jsme nuceni ( vychováni ) vnímat jako realitu.

3. První prstenec síly dává smysl „ sesbíráním smetany“
Prstenec síly je síla, která vychází z Orlových emanací, aby ovlivňovala výhradně první pozornost. Má donucovací charakter – nutí první pozornost do sběru smetany a vyžaduje konsensus všech, kteří se na ní podílejí. Na nás všech je požadován naprostý souhlas o věrné reprodukci sběru smetany. Právě toto přizpůsobení ( podvolení ) je to, co nám dává jistotu, že sesbírání jsou objekty, které existují samy o sobě, nezávisle na našem vnímání. Je to silný donucovací charakter ( hora sama sebe by se vnímala jako hora ).

Nejcennější vlastnost prstence síly je schopnost přerušit nebo dokonce zastavit svůj tok energie = blokování záměru. Orlovy emanace, které byly odděleny prvním prstencem síly, aby vytvořily náš všední svět, vykonávají na první pozornost neustálý tlak. Má-li tento tlak ustat ve své činnosti, je nutné, aby tento záměr byl vypuzen = přerušen.

Celý svět se přizpůsobuje sám sobě.
Svět je udržován rozumem, ze všeho vytváří událost, kterou můžeme chvíli pozorovat na cestě za daleko důležitějšími věcmi.
Svět je udržován vůlí, z toho vytváří skutek síly, který můžeme vidět.

Základní energetický fakt, který vede k přijetí nového poznání je, že jsme bytosti na naší cestě ke smrti. Takže skutečný boj člověka neleží v souboji s jeho bližními, ale s nekonečnem a ještě navíc se ani nejedná o boj, ale o akt podvolení se.

Naše životy mají původ v nekonečnu a končí také tam.
Moderní člověk se snaží podržet svoje známé hranice.

Jsme neustále tlačeni, taženi a testováni vesmírem samotným. Vesmír je maximálně kořistnický ( predátorský ), ale ve smyslu provádět neustále zkoušky vědomí. Tvoří na všechny nátlak, nutí nás pozvedávat své vědomí a tímto způsobem se vesmír pokouší být si vědom sebe sama. Samo vědomí je cílem.

Neexistuje žádný okolní předmětný svět, ale Universum Orlova vyzařování.

OREL
- nepopsatelná síla, která je zdrojem všech vnímajících bytostí
- je to, co dává vědomí
- tvoří vnímající bytosti, aby žili a obohacovali vědomí, které jim propůjčuje spolu se životem
- požírá toto vědomí, když přiměje vnímající bytosti, aby se ho v okamžiku smrti vzdali
- jeho příkazy jsou emanace
- jsme přinuceni využívat Orlovy emanace ( tlak ), nutí nás vnímat tak, jak vnímáme
Emanace uvnitř i vně světelného obalu jsou tatáž světelná vlákna. Droboulinké bubliny vytvořené z těchto vláken, jsou vnímající bytosti, mikroskopické body, připojené k nekonečným emanacím.
Světelnost Orlových emanací vně obalu vnímající bytosti rozjasňuje světelnost emanací uvnitř obalu. Vnější světelnost přitahuje vnitřní, chytá ji do pasti a fixuje. A toto fixování je

VĚDOMÍ každé konkrétní bytosti. Emanace vně obalu vyvíjejí tlak na odpovídající část emanací uvnitř. Tento tlak určuje, jaký stupeň vědomí má každá bytost.
VĚDOMÍ člověka jasně žhne z obalu a má jantarovou světelnost.
Vnější tlak emanací na vnitřní je stejný u všech vnímajících bytostí. Reagujeme na něj ale různě. Vidoucí dokáží zastavit pohyb emanací uvnitř, a pak jsou vnější a vnitřní agnace stejné.
Stupeň vědomí u každého z nás závisí na míře, do jaké jsme schopni nechat se unášet tlakem volným emanací. Stupeň vědomí se vyvíjí od okamžiku početí.
Sex.energie je zásadně důležitá. Ten, kdo nemá dostatek energie, nemá mít sex.
Orlův příkaz = sex existuje proto, aby poskytoval žhnoucí vědomí a má se používat jen pro vytváření života. Jediná skutečná energie, kterou máme je sexuální energie. Proto je nutná zodpovědnost v jejím používání. Dítě si bere žhnoucí jas vědomí od rodičů. Ty potom v průběhu života chřadnou. Cílem však je být svobodný.

To nejvyšší, čeho mohou lidské bytosti dosáhnout, je dospět do nepoznatelna ( třetí pozornost ), a přitom si podržet svou životní sílu. Nestát se vědomím, které se rozložilo a jako blikající světýlko se nese k Orlovu zobáku, aby se dalo pohltit.

Neexistuje žádný objektivní svět, nýbrž jedině vesmír energetických polí, které vidoucí nazývají ORLOVY EMANACE. Jsou vždycky sloučeny ve skupinách = pásma emanací. Jeden takový shluk vytváří organické bytosti. Ty jsou jako světelné bubliny, které jsou rozprostřené v tomto pásmu. Ty, které jsou ve středu pásma, postrádají emanace, které jsou na okraji pásma a ty, které jsou na okraji, nemají střední emanace. Proto jsou bytosti v rámci jednoho organického pásma různorodé.
Pásem je nekonečně mnoho. Na zemi jich je jen 48. Celý náš svět je vytvořen z 48 pásem. Na zemi existuje 48 typů organizací ( typů shluků nebo struktur ).
- 1 pásmo z nich je organický život.
- 7 je pásem s anorganickými bublinami vědomí
- 40 pásem bublin bez vědomí

Jen 8 má tedy vědomí ( je to jako jedlé ovoce na stromech ), 7 z toho je kyselé ovoce, 1 sladké pro ORLA. Ten je vybavuje vědomím prostřednictvím 3 obrovských svazků emanací, které probíhají těmito 8 pásmy. Tyto 3 svazky jsou zabarvené :

- růžová pro rostliny
- broskvová pro hmyz
- jantarová – zde je připojen člověk, má mnoho variant podle vlastností vědomí ( podle množství energie, kterou si člověk uchovává a ukládá.
Nejběžnější je jantar růžový, bledě nazelenalý, neobvyklý je modrý a nejvzácnější je čirý jantar ( mají jej bojovníci ).

Pásma nemají žádný řád ( jako kupa sena ). Emanace umožňují komunikaci mezi organickými a anorganickými bytostmi.
Anorganické bytosti se stávají spojenci a potom předjímají i nejjemnější myšlenky, nálady nebo strach vidoucího. Žijí déle než organické bytosti.
Svět, který nám pro vnímání sestavuje náš bod spojení je sestaven z 2 pásem – organické a anorganické. 46 pásem není součástí světa, který normálně vnímáme. Posunem bodu jsme schopni sestavit ještě 7 pásem. 2 snadno, 5 velice obtížně. Strom má s člověkem společné emanace. Má ochranný obal.

Náš příkaz se stává Orlovým příkazem.

Jedině ze zadu vidíme lidi jako světelné koule. Přední plát je ochranný štít, který nás chrání proti náporům síly z emanací.

BUBEN je nepřetržitá síla Orlových emanací, která nás v každém okamžiku zasahuje po celý život. V běžném životě si ji nepovšimneme, protože máme ochranné štíty.

Máme zájmy, které nás stravují a které zaměstnávají veškerou naši pozornost.
- staráme se o svůj majetek a postavení
- zklidňují nás, ale zároveň oblbují
- dávají nám falešný pocit jistoty
- celkově tvoří náš štít

Buben způsobuje, že umíráme. Neustále na nás tlačí ( zejména na obalu ve výši pupku ) až do okamžiku, kdy je silnější. Potom nás odnese do Orlova zobáku a ten nás pozře. Pozor na to, když jsem unaveni, opilí, vyděšení, citově rozrušení. Trhlina se postupně zaceluje, ale když jsme nemocní, roztrhne se obal po celé délce. Potom se obal zhroutí a nastává smrt. Anorganické bytosti mají trhlinu menší, proto žijí déle.

Citát:
Můžete chtít dělat správné věci a můžete k tomu dokonce mít i dobré důvody. Pokud ale nepoužijete správné principy, můžete narazit.