Božský zdroj je všudypřítomné energetické pole. Je vším, co se odehrává i hra sama. Je to vesmírná síla, z které je vše stvořeno a které samo ze sebe tvoří. Je to původ i konec všech věcí zároveň. Je to vše, co jsme schopni vnímat a také vše, co je neviditelné pro naše smysly. My sami jsme holografickou součástí Božského zdroje. Jsme umělci i umění zároveň.
Božský zdroj je éter – kosmická pavučina – vše propojující energetické pole – vědomá a inteligentní Mysl.
Božský zdroj obsahuje: Explicititní řád
( vše, co vidíme, na co si můžeme sáhnout a co se jeví v našem světě jako oddělené, relativní nezávislost )
Implicitní řád
( předloha, matrix, osnova viditelného )
Analogie řeky, jako implicitního řádu a vln a vše, co se v řece děje jako řádu explicitního.
Vesmír je hologram. V hologramu obsahuje každá část jakéhokoli předmětu týž předmět v celém rozsahu, pouze však v menším měřítku ( lidské DNA ). Stejně o hologramu pojednávají Védy ( 5000 let př.n.l. ) a svitky z Mrtvého moře ( staré 2000 let ).
Božský zdroj funguje jako obrovská kosmická obrazovka, na níž můžeme spatřit nehmotnou energii svých pocitů a vyznávaných hodnot promítnutou do hmotného prostředí života.
ZDROJ poskytuje nestranný prostor pro naše vnitřní prožitky a přesvědčení, jež mají ve světě vyplout na povrch ( filmové plátno ), aniž cokoli hodnotí. Své skutečné názory na všelicos dáváme najevo ( vědomě i nevědomě ) skrze kvalitu vztahů, kterými jsme obklopeni. My jsme plátno, náčiní i umělec dohromady. Jsme měnící se dílo, jež nikdy nekončí.
Skutečnost, že jsme obklopeni tvárným světem našich vlastních děl, má pro nás významný dopad.
Jazyk, kterým lze hovořit k Božskému zdroji jsou emoce – mění se PH a hladina hormonů. Sílu, kterou emoce vyvolá ve vnitřku, posouvá do kvantového světa mimo naše těla.
Božský zdroj ( Tao ) je plášť, který vytváří vrstvy. Náš život se odehrává v rámci tkaniny pláště ( záhybech ). Jde o narušení kosmické pláště ( ryzího vědomí ). Pokud jej narušíme svými úsudky, začíná nám unikat jeho řád.
Chcete-li upřímně obnovit harmonii s vnější realitou, ve chvíli pochybnosti prostě řekněte: Nic dvojího“.
Když něco chceme, musíme vytvořit záhyb na plášti.