Hlavní strana » Autoři » Neale Donald Walsh » Život je představa - část II.

Košík:
Celkem za:

       

Život je představa - část II.

Požadavky:

-      musíme se snažit každého uspokojit

-      nesmíme se však snažit uspokojit určité lidi na úkor druhých

-      nesmíme nikoho obtěžovat

-      neradujme se – z peněz, sexu

-      nepřijímejme peníze

 

Žít radostně neznamená vyhnout se nepříznivým okolnostem, ale žít radostně navzdory těmto nepříznivým okolnostem. Náš život nemá nic společného s vnějšími okolnostmi.

Milovat bezpodmínečně život znamená milovat jej ve všech formách, v nichž se projevuje. Přijímáme tak jeho dokonalost.

 

Umíráme v každém okamžik, který je novým začátkem. Tak můžeme vytvářet budoucnost. Produktivně tuto představu využívejme.

 

To, co je, je to, co je. Není možné, aby nebylo to, co je.

 

Neúspěch je fikce.

Nemusíme s nikým soutěžit.

Je nemožné vyučovat něco nového, neboť nic nového neexistuje.

 

Falešné představy se jeví tak reálné, protože lidé věří, že falešné nejsou. V našem imaginárním světě je všechno takové, jaké si myslíme, že to je. A ono to pak z naší perspektivy funguje. 

 

Všechno, co pozorujeme, je ovlivněno naším pozorováním

O všech jevech přemýšlíme v kontextu toho, co si myslíme, že už víme. A nemůžeme dělat nic jiného. Co víme o našich falešných představách je založeno na našich falešných představách – takže každý závěr je iluzorní. Každý náš závěr je pouhou představou.

Vše je reálné proto, že si myslíme, že to tak je. Chceme-li to vidět jinak, musíme změnit svoji víru.

 

Ne že člověk věří tomu, co vidí, ale vidí to, čemu věří.

 

Proto vědomě věřme, že naše představy jsou jen představy a použijme je jen jako nástroj k poznání, nic víc. Potom si je budeme vytvářet vědomě místo, abychom pouze přijímali je takové, jaké si myslíme, že musí být. Přijímáme totiž názory druhých. Okamžik, kdy se rozhodneme učinit vlastní rozhodnutí, bude okamžikem našeho osvobození.

 

Nedovolíme tak, aby falešné představy druhých ovládaly náš život.

 

Můžeme žít v tomto světě, ale nemusíme na něm být závislí. Až si to uvědomíme, začneme vnímat svět tak, jak jej vnímat chceme.

 

Pochopíme, že život je akce, nikoli reakce.

Jestliže chceme, nemusíme žít podle falešných představ. Uvědomme si, že představy ve kterých žijeme, si vytváříme sami. Nikdo je za nás nevytváří. Jak se z toho dostat?

1. Uvědomit si, že naše představy jsou falešné
2. Místo, abychom se jimi nechali ovládat, musíme je začít používat
3. Jakmile poznáme, že své představy můžeme ovládat, okamžitě si uvědomíme, že nejsou reálné

 

NIC V TOMTO SVĚTĚ NENÍ REÁLNÉ!

Nesmíme zapomenout, že žijeme v představě, kterou jsme si sami vytvořili – nezoufejme, život je nádherný tak pojďme a tvořme to, co chceme.

Každým okamžikem si uvědomujme, aby to, co uděláme, říkáme a o čem přemýšlíme je to, čím chceme být a co je pro nás realitou.

 

Uvědomme si, že naše představy jsou pouhé představy.

Žijme s nimi, ale nežijme v nich.

Nenechme se jimi ovládat.

 

Představy jsou pouhé představy. Mistr sám rozhoduje, proč existují a pak vědomě vytváří to, co chce prostřednictvím svých představ prožívat.

 

V jakékoli situaci si říkejme:

1. Nic v mém světě není reálné
2. Všechno má jen takový smysl, jaký tomu dám
3. Jsem to, co říkám, že jsem a můj život je to, co říkám, že je

 

Štěstí je rozhodnutí, ne zážitek ke štěstí nic a nikoho nepotřebujeme.

Nic nikdy nedělejme pro druhé.

Všechno, co dělám, dělám pro sebe.

Existuje jen vlastní zájem. Neboť neexistuje nic, než já.

Uvědomme si, jakou část svého já chceme vyjádřit ( soucit, smutek…. )

 

POTŘEBA:

Existujeme-li v tomto okamžiku, aniž máme, co si myslíme, že potřebujeme, proč si myslíme, že to potřebujeme? Nikdy jsme to nepotřebovali, jen jsme si to myslili.

Od pozemských záležitostí se odpoutáme tak, že zjistíme, že potřeby neexistují.

 

Kromě strachu samotného se nemáme čeho bát.

Všechny naše potřeby jsou uspokojeny. Ty, které ne, tak jsme nepotřebovali.

Nehledáme-li ve své duši, nic nenajdeme. Odpověď, proč něco potřebuji, najdu ve své duši.

 

NEÚSPĚCH:

Nic z toho, co děláme, není neúspěch. Všechno je součástí procesu. Prožívat to, čím nejsme, není neúspěch, nýbrž způsob, jakým prožíváme to, čím jsme.

Neúspěch je součást našeho úspěchu.

Bez neúspěchu nemůžeme nikdy ochutnat úspěch.

Neúspěch neexistuje. Existují jen různé aspekty úspěchu.

 

POŽADAVKY:

Porušujme pravidla. Nebojme se.

Naslouchejme svému srdci.

Nenechme si od nikoho poroučet, co máme dělat.

Nechovejme se zodpovědně, abychom byli zodpovědní.

Nechovejme se laskavě, abychom byli laskaví, protože dělat cokoli pro něco jiného, vede k nespokojenosti

 

Žehnejme nepříznivým podmínkám, jež druzí odsuzují.

Přijměme je jako velký dar. Jedině tak je můžeme změnit, neboť je vidíme jinak, než se jeví. Jedině tak si uvědomíme, že jsme vždy byli tvůrci.

Porážku považujme za vítězství.

Chudobu za bohatství.

 

Uvědomme si, co nás motivuje k čemukoli. Uvědomme si svoje úmysly. Když chceme vyjádřit svoje já jakýmkoli způsobem, budeme k sobě přitahovat lidi a okolnosti, které nám k tomu dopomohou. Ale nesmíme je na sobě učinit závislými.

Nezachraňujme někoho až tak, aby byl na nás závislý.

 

PŘETVÁŘENÍ VLASTNÍ REALITY

Pořád se snažíme najít smysl v událostech svého života. Ve skutečnosti však nic nemá žádný smysl. Životní situace neskrývají žádnou vnitřní pravdu. Proč by je někdo skrýval? Proč by nám to Bůh neřekl přímo, když by chtěl?

 

Všechno má jen takový smysl, jaký tomu sami přisoudíme.

Život je nesmyslný.

Takže, když se něco děje, neptejme se, proč se to děje. Dejme tomu svůj vlastní smysl. Když tak si ho vymysleme, stejně to pořád děláme. A začněme to dělat vědomě.

Sami se rozhodněme, jaký to má pro nás smysl a pak ve vztahu k tomu vytvářejme to, čím chceme být.

 

Chceme-li poznat, kdo jsme, musíme si především uvědomit, kdo nejsme.

Bůh chce poznat sám sebe z vlastní zkušenosti. To je posvátným cílem. Aby mohl vnímat sám sebe, musí tu být něco, čím on není. Jedině tak může vnímat sám sebe.

 

Opak toho, co chceme prožívat, může existovat buď v naší minulosti, nebo někde daleko od nás – v nějakém vzdáleném místě ve vesmíru. Musí to být však něco, co si uvědomujeme.

Můj vesmír není nic jiného, než kontextové pole. Je to kontejner, do kterého byla nalita každá zkušenost, kterou je možné mít. Jinými slovy, vesmír je totalita všeho, co je.

V kontextovém poli můžeme najít opak jakékoli zkušenosti, kterou chceme prožít. Nemusíme to k sobě přitahovat. Stačí, když si to uvědomujeme, že to existuje.

 

Život je otázkou hlediska.

Jak věci vidíme, to závisí na tom, jak je chceme vidět.

Všechno má jen takový význam, jaký tomu přisuzujeme – i ve vztazích.

 

Nic neznamená víc, než co řekneme, že to znamená. Proto buďme v soudech opatrní. Potom se i podle toho chováme.

Nechceme-li mít v tom zmatek, nesmíme zapomínat, že jsme si to všechno vymysleli.

 

Můžeme se zasmát všemu v životě, co se nám stalo a můžeme říci:

-      To nic není

-      To mě nemusí znepokojovat

-      Nic se mi vlastně nestalo

 

Ať řekneme cokoli, přesně tak se budeme cítit.

 

Pocit bolesti je aktem zapomnětlivosti. Zapomněl jsi, čím jsi, zapomněl jsi, čím je ten druhý a zapomněl jsi, co tu děláte. Ponořil ses do falešné představy. Prožíváš příběh, který sis vymyslil, jako režisér, který usnul, a teď se mu zdá, že prožívá vlastní scénář. Můžeš scénář prožívat až do hořkého konce, ale stejně už znáš konec, tak jaký to má smysl?