POHLAZENÍ PO DUŠI

Ať děláš cokoliv, v danou chvíli to „MÁŠ“ dělat.
Jízda na kole, spánek, dívání se na TV nebo čtení jsou činnosti,
které mají z pohledu Vědomí – Nejvyšší Existence nebo Boha
stejnou kvalitu – ve všem je totiž „ON“ obsažen.
Jakmile jednu činnost povýšíš nad ostatní
a „napumpuješ“ do ní nadměrnou důležitost,
je to začátek postupné cesty k vlastní neuróze.
Ať je to vztah, práce nebo studium, když to „přeženeš“ s jejich důležitostí,
zaděláváš si na velký problém.
Tím to získá sílu s tebou mávat do všech stran a vnitřní klid,
který ve skutečnosti hledáš, se stává nedosažitelným.
I když se rozum – ego tomu bude bránit, nic není „vyšší“ a důležitější, než to ostatní.
Může to být pro tebe významné, ale jakmile si „naprogramuješ“,
že bez určité věci, osoby nebo vztahu nemůžeš žít,
přestaneš vidět věci takové, jaké jsou.
Žádná činnost není „duchovnější“, než jiná.
Chůze je stejně „duchovní“ jako meditace,
posezení s přáteli má stejnou kvalitu jako četba té „správné“ literatury.
Forma je jiná, ale esence je jen JEDNA.
Proto se netrap, zda to, co zrovna děláš, je tou správnou činností pro daný okamžik
a zda něco nezmeškáš a s něčím se tak nemineš.
Vždy děláš to jediné „správné“, co MÁŠ dělat v danou chvíli.
A pokud k tomu přistupuješ s poznáním, že vše má stejnou kvalitu,
můžeš stejně pohodlně uklízet domácnost tak, jako cestovat do dalekých krajin.
Oceán také nepreferuje jednu vodu před druhou,
jeho obsahem je voda stejně, jako ve všem je obsaženo Vědomí.
S tímto pohledem můžeš ode dneška dělat to, co chceš
nebo to, co je v danou chvíli potřeba
a navíc s uvědoměním, že vše má stejnou kvalitu.