Hlavní strana » Zajímavá témata » Toltékové » Mozek, mysl a rozum

Košík:
Celkem za:

       

Mozek, mysl a rozum

MOZEK je nástrojem vnímání. Jeho funkce je snít 24 hodin denně. Sní v bdělém stavu i ve snu. Je vlastně pojítkem mezi vnitřním a vnějším světem.

ROZUM je část mysli, která se snaží vše klasifikovat a všemu rozumět. Říká nám, co je skutečné a co ne, udržuje nás v iluzi, že sen, který žijeme, je skutečný, pokud má materiální rámec.

V naší interpretaci snu si vytváříme svůj vlastní film. Naše interpretace je nakonec stejná jako u ostatních – sníme všichni společně.

Všechno, co MYSL vnímá, je sen. I po smrti sní svůj vnitřní sen. Mysl není věčná. Je transformována mnoho let poté, co mozek zemře. Potom nastává i konec snu. Proto je důležité ovládat sen.

Lidská bytost zahrnuje tělo, které je „prosycené“ myslí. Pojítkem mezi nimi, nástrojem komunikace je rozum.

Musíme si uvědomit, že umírá sen a ne ten, kdo sní ( my jsme energie s jistou hladinou vědomí ). Tato energie je výsledkem záměru nebo-li vůle. Záměr vyjadřuje vlastnost energie, která umožňuje její transformaci.

Štěstí a úspěch jsou iluzorní. Je to vlastně jen stav mysli. Jsou to energetické struktury, které trvají ( soudružně drží ) krátký okamžik. My si je proto musíme neustále vytvářet.

Znalosti jsou jenom popisem snu o pekle. Jsou naše poslední překážka, protože popisují iluzi. Právě snaha vědět všechno nás zdržuje ve vývoji. Nebraňme naše vědění a znalosti, připoutáváme se takto k nim.

Propátrávejme své myšlenky, slova, činy, abychom věděli, proč a jak se omezujeme, trápíme, pociťujeme nespokojenost.

Můžeme znát jen život v odrazu, což je MYSL. Není to světlo samo. Pravou přirozeností odrazu je oddělení a dualita. V realitě vidíme jen mysl. Pravdou její přirozenosti je iluze.

MYSL je živá bytost, která spojuje všechny živé bytosti. Když člověk rozhodne, jeho prvky uposlechnou, jsou poslušné lidskému záměru.

NOOSFÉRA je sféra ( orgán ) myšlení vytvořený ze všech lidských myslí dohromady. Individuální entity ( bytosti ) dědí tuto kolektivní paměť. Tato paměť řídí jejich návyky chování a reprodukci ( Sheldrakeova hypotéza ). Pokud jsme schopni se naladit na morfická pole starodávných systémů, které jsou součástí kolektivní paměti, budou oživeny.

Každý člověk má svoji specifickou vibraci světla. Jsme zde v pekle, abychom si uvědomili, jak se z něj dostat. Znalosti sami nestačí, musíme je vyjádřit v činech.

Náš virtuální svět je naší realitou. Kolik je hlav, tolik je světů. Skrze oči vnímáme odražené sluneční světlo, které hodnotíme a interpretujeme podle rozsahu našich vědomostí, návyků a programů. Náš příběh ( naše virtuální realita ) je pravdivá jen pro nás, tvůrce. Každý žije ve svém vlastním světě. Nikdo neví co máme ve svém světě, to víme jenom my a někdy to ani sami nevíme. Náš svět je naším výtvorem.

Vytváříme obrazy o lidech kolem nás. Tyto postavy jsou založeny na lidech, kteří skutečně existují, ale všechno, co si o nich myslíme, jsou představy, které si vytváříme sami.

Víra není představa, jež se tvoří v mysli, ale je to představa, která mysl ovládá. Musíme ukončit válku mezi myslí a sebou a ovládnout svoje myšlení.