Hlavní strana » Zajímavá témata » Toltékové » Toltécká filozofie

Košík:
Celkem za:

       

Toltécká filozofie

Toltécká cesta nabízí možnost změnit celý život.

Stát se toltéckým bojovníkem a osvobodit se od toho, co člověk přijal jako dítě, je ten největší dar, jaký můžeme sami sobě dát. Je to šance navždycky se zbavit utrpení a být navěky šťastní.

 

-          sníme o skutečnosti, ale můžeme být páni svého snu

-          vědomě rozhodujeme o využívání vlastní energie

-          neexistují žádná pravidla, kterými bychom se museli řídit – náboženství

-          naprosté osvobození od strachu

 

Vesmír vibruje – my však vnímáme jen jeho úzké spektrum.

 

Největší dar Toltéků je poznání, že „život je sen“

Světlo odráží tonal a přináší zraku zprávu o tomto tonalu. Světelný odraz oko upravuje pro mozek a tak vytváří virtuální realitu, kterou vidíme. Takže vlastně nevidíme vůbec strom, který je „tam venku“.

 

Mysl (názory, obavy, přesvědčení, postoje, vzpomínky, emoce, znalosti) skrze kanály vnímání pokřivuje vstupní neutrální světlo tím, že jej zabarvuje. Tato pokřivená realita je SEN.

 

Tento proces přeměny světla ve virtuální realitu probíhá neustále. Mysl je orgánem snění = orgán klamání. Pokud uvěříme mysli, budeme mít o světě pokřivenou představu.

Není možné vnímat světlo takové, jaké ve skutečnosti je – vždy je pokřivené.

 

Máme pokřivený pohled na

-          přátele

-          rodinu

-          události

-          na nás samotné

 

Toltécká cesta:

1. zvládnutí vědomí – poznat všechny svoje názory, postoje, obavy a úsudky, které ovládají naše jednání

2. zvládnutí transformace – odnaučit se vše, co víme – pročištění svých kanálů – transformace snu

3. zvládnutí záměru – zbavení se představ a postojů, kterými si způsobujeme bolest – přijmout sebe

 

Cílem je zklidnění mysli a vyřešení problematických emocionálních reakcí.

 

 

Osobní svoboda je

-          nepomlouvat

-          neobtěžovat druhé svými problémy

-          žádný strach

-          neulpíváme na tom, co jsme věděli, a v co věřili

 

Od rodičů jsme přejali jejich názory, postoje a obavy – staly se pro nás osobním snem. Dále je přidávali přátelé, učitelé, sourozenci, partneři….a tak začalo naše přizpůsobovaní se snu. Všichni očekávají v určitou chvíli určité chování.

 

Podle toho, kde jsme se narodili a komu, máme sen, který máme. Do 7 let nerozlišujeme, co je a není pravda. Naučili nás, jak se chovat, pokud chceme patřit do rodiny, firmy, ve vztahu…společnost potlačuje jedinečnost.

 

Nástroje přizpůsobování:

-          strach z trestu

-          a touha po odměně

 

Nejvyšší podoba strachu je odmítnutí. Určuje vnější Soudce – naši nejbližší. Soudce se postupně stane součástí naší mysli = OSOBNÍ SOUDCE

-          říká, co si o vás myslí druzí

-          co byste měli dělat, aby byli s vámi všichni spokojeni

-          vytváří v mysli největší strach

-          je největší překážka bránící prožívat šťastný život

 

Děti se:

1. podvolí, protože chtějí být milováni

2. bojují za právo být sami sebou

 

Každý sní svůj osobní sen o tom, že máme pravdu. Pravdu mají všichni – v rámci svého snu. Spory jsou o pravdivost svých snů. Kolem 2. roku života vzdá dítě svůj boj o vlastní sen.