Volba
Žijeme v tichém zoufalství. Trpně se podrobujeme životu, protože se myslíme, že nemáme žádnou kontrolu nad vnějšími okolnostmi. Ale každý si vytváří svůj život, ne Bůh, ale my sami.
Máme však stále možnost, že pokud se nám něco nelíbí, změňme směr.
Řiďme se svými city, naslouchejme své duši, chceme-li nesouhlasme = SAMOSTATNÉ MYŠLENÍ
Radujme se. Oslavujme. Usmívejme se a ve všem hledejme dokonalost. Pak nás neovlivní nic z toho, co druzí považují za nedokonalost.
Všechno závisí na naší volbě – a na naší víře v tuto volbu. Naše víra závisí na tom, co si myslíme, a naše myšlenky závisí na našem vnímání – tj. na našem pohledu na svět.
Když změníme svoji volbu, změníme výsledek - takže vlastně změníme něco, co se už stalo.
Když chceme vyjádřit svoje já jakýmkoli způsobem, budeme k sobě přitahovat lidi a okolnosti, které nám k tomu dopomohou.
Pořád se snažíme najít smysl v událostech svého života. Ve skutečnosti však nic nemá žádný smysl. Životní situace neskrývají žádnou vnitřní pravdu. Proč by ji někdo skrýval? Proč by nám to Vesmír neřekl přímo, když by chtěl?
Všechno má jen takový smysl, jaký tomu sami přisoudíme. Život je nesmyslný.
Takže, když se něco děje, neptejme se, proč se to děje, ale dejme tomu svůj vlastní smysl. Vymysleme si ho. Stejně to pořád děláme. A tak to začněme dělat vědomě. Sami se rozhodněme, jaký to má smysl pro nás.
Představy jsou pouhé představy.
Závěr:
1.nic v mém světě není reálné
2.všechno má jen takový smysl, jaký tomu dám
3.jsem to, co říkám, že jsem, a můj život je to, co říkám, že je
Láska a štěstí je rozhodnutí a ne zážitek
Pořád se k sobě chováme jako malé děti, které nikomu nechtějí půjčit své hračky.
Musíme odmítnout strach, vinu, odplatu a zatracení.
Nepromarněme žádnou příležitost říci druhým, jak jsou krásní.
„Normální“ není „přirozené“ ( násilí není přirozené ). Za normální se považuje to, co se dělá obvykle.
HNĚV není násilí. Je to přirozená emoce. Rozzlobit se občas je naprosto přirozené a dokonce dobré. Funguje to, pokud chceme žít harmonickým životem. Musíme ho ale vyjádřit s láskou. Je to tlakový ventil, který uvolňuje negativní energii. Jde o to, jak ho vyjádřit ( nesmíme ho držet na uzdě ).
Hněv je pozitivní emoce, protože umožňuje zbavit se něčeho, co nám brání žít harmonicky. Vyjádřený skrze slovní nebo fyzické násilí vždycky zraňuje.
Co si myslíme, to přijímáme.
Nezahazujme život, zahoďme naše zmatené představy.
Neraďme druhým, jak by měli žít a jak by se měli cítit. Každý člověk má na svoje problémy svoji odpověď.
Nevyžadujme žádné výsledky, protože když nám výsledky přináší uspokojení, potom jejich nedostatek přinese jen zklamání, které nám znemožní pokračovat v tom, co děláme.
Naše nové názory budou přesnějším vyjádřením toho, čím jsme. Neměňme je jen proto, že si přejeme, aby druzí změnily své.
Dnes je většina vnitřních stavů bytí pouhou REAKCÍ. Nutnost je zvolit si stav bytí, v jakém vstoupíme do příštího okamžiku. Tak se naučíme zvládat život a vnější svět ztratí nad námi svou moc.
Musíme se snažit být tím, čím jsme, bez ohledu na to, jaký je zbytek světa.
Nemůžeme být tím, čím jsme, pokud nevíme, čím jsme. Takže tato rozhodnutí udělaná předem jsou nesmírně důležitá.
Jsme tím, čím jsme.
Nejsme tím, co děláme.
Můžeme být klidní bez ohledu na to, co se děje ve vnějším světě – a je ironií, že dění ve vnějším světě je často ovlivněno tím, čím jsme. Proto musíme být tím, čím jsme. Alespoň se o to pokusit. Ale my se bojíme. Máme neustálý strach a pocit viny. Strach ze života. Proto jej odevzdáváme těm, kteří se nebojí umřít.
Nemůžeme umřít a nikdy nebudeme odsouzeni k věčnému zatracení.
Vymysleli jsme si systém odměny a trestu. Vychází z falešných představ. Měli bychom jen prostě být, není žádný boží trest.
Žijme s nadšením a spontánně.
Zájem o sebe samého je nejvyšším zájmem každého jedince a je správný ve smyslu rozšíření svého omezeného chápání já. Naše já totiž zahrnuje i ostatní lidi.
Jednota a individualita se vzájemně nevylučují. Chování není „nesprávné“ ani „správné“, ale některé není prospěšné.
Nesnažme se změnit své chování. Nejdříve změňme své názory. Neboť naše chování vychází z našich názorů.
Vždy máme 2 možnosti.
Žádná cesta k Bohu není lepší než jakákoli jiná.
To, čím je Bůh, nelze zranit, a proto Bůh nemá potřebu nikoho trestat a mstít se.
Bůh nic nepotřebuje, nic nevyžaduje, aby byl šťastný. Nic neočekává, nikoho k ničemu nenutí. Bůh nepotřebuje být uctíván. Víra, že Bůh něco potřebuje, je mylná.
Bůh není nedosažitelný, Bůh je nevyhnutelný.
Každý má předpojaté názory a jedná z pohledu svého modelu světa.
Máme v sobě vnitřní navigační systém – intuice, tušení, sebedůvěra. Spoléhejme na něj.
Hluboká osobní zklamání jsou reakce, které si volíme. Vše si vyvoláváme sami.
Neodsuzujme nic, co považujeme za špatné. Spíše se ptejme sebe, co považujeme za špatné a co chceme dělat, abychom to změnili.
Nehledejme odpovědi ve vnějším světě. Zeptejme se, kterou část svého já chci poznat při této situaci. Kterou stránku své existence chci projevit. Všechny události v životě prezentují příležitosti k tomu, abychom se rozhodli být tím, čím jsme.
Nezáviďme druhým, když jsou úspěšní a nelitujme je, když jsou neúspěšní, neboť nevíme, co duše považuje za úspěch a co za neúspěch.
Vyhněme se odsuzování, neboť každá okolnost je darem a v každé zkušenosti je ukrytý poklad.
Když nejsme tím, čím nejsme, nezapomínejme na to, čím jsme. A chvalme svět, i když jej chceme změnit. A vězme, že to, co děláme v nejtěžší chvíli, může být naším největším vítězstvím. Neboť život, který si vytvoříme, je výpovědí o tom, čím jsme – a čím chceme být.
V životě se nemusíme nic učit – musíme jen ukázat, co již známe. Při tomto projevu svých znalostí znovu vytvoříme sami sebe.
Na světě nejsou ani oběti, ani lotři. A my nejsme oběťmi rozhodnutí druhých. V jistém smyslu jsme všichni vytvořili to, co se nám protiví – a protože jsme to vytvořili, vybrali jsme si to. Všechno, co děláme, děláme z jediného důvodu, abychom vyjádřili to, čím jsme. ZMĚŇME JEN TO, CO NÁS NEVYJADŘUJE.
Zmírnit bolest, kterou spojujeme se světskými zkušenostmi a událostmi, můžeme jedině tím, že změníme způsob, jak se na tyto události díváme. Vnější událost nemůžeme změnit – je vytvořena kolektivně.
BOLEST
- chyba myšlení
- důsledek úsudku, který jsme si o něčem vytvořili ( odstraňme úsudek a bolest zmizí )
ÚSUDEK – založen na dřívějších zkušenostech ( již ty jsou chybné ).
DĚLEJME, CO CHCEME DĚLAT. DĚLEJME COKOLI, CO NÁS REPREZENTUJE JAKO VERZI SEBE SAMÝCH.
Chceme-li mít výčitky svědomí, mějme je. Ale neposuzujme a neodsuzujme, neboť nevíme, proč a za jakým účelem k něčemu došlo. Protože to, co posuzujeme, bude posuzovat nás.
Snažme se změnit to, co již neodpovídá naší nejušlechtilejší představě o tom, čím jsme.
Není stanoveno, co je špatné a co dobré, co máme dělat a co ne. Dělejme, co uznáme za vhodné a vytvářejme to, čím doopravdy jsme.
PEKLO
- je nejhorší možný výsledek našich rozhodnutí a činností. Je to důsledek nesprávného myšlení. Neexistuje nic, co by nebylo nesprávné
- nespokojenost ( opak radosti )
- když popíráme a odmítáme to, čím skutečně jsme
ZÁVIST
- je přirozená emoce, která podněcuje k tomu, abychom se snažili stát něčím víc
- podněcuje realizaci našeho potenciálu
- velmi zdravá
- trvale potlačovaná = žárlivost
ŽÁRLIVOST
- emoce ovládaná strachem
- založená na hořkosti
- zabíjí život
ZÁRMUTEK
- přirozený
- nad nějakou ztrátou
- zbavíme se ho tím, že ho vyjádříme, tím ho rychleji překonáme
- trvale potlačovaný zármutek – chronická deprese
HNĚV
- přirozený
- je to nástroj, který nám umožňuje něco odmítnout
- nemusí být druhým škodlivý
- trvale potlačovaný hněv - zuřivost
LÁSKA
- radost
- trvale potlačovaná = chamtivost
Většinou potlačujeme tyto přirozené emoce. Tak jsme byli vychováváni. Jsou to ale dary, které nám mají pomoci zvládnout život.
Člověk je nespokojený, protože ví, že by se neměl stydět za něco, co mu dělá dobře – a přesto se stydí ( sex ).
Nejhlubší pravda je ta, že žádná věčná pravda neexistuje.
Pravda jako život se neustále mění. Nakonec pochopíme, že vývojový proces vlastně začíná právě ve chvíli, kdy si myslíme, že jsme se zastavili.
Uvěznili jsme své emoce.
Řídili jsme se tím, co nám říkali:
- nenechejme se ovládat svými city
- jsme-li smutní, překonejme to
- jsme-li rozzlobení, uklidněme se
- závidíme-li, styďme se
- máme-li strach, překonejme ho
- jsme-li zamilováni, nevyjadřujme otevřeně svoji lásku
Jsme jediní, kteří mohou posoudit, čím chceme být a jak na tom jsme.
Cílem celého životního procesu je, abychom objevili sami sebe, abychom se vytvořili takoví, jací jsme. To však nemůžeme být, pokud nemáme možnost být něčím jiným.
Nebudeme za nic trestáni. Jsou pouze následky našich rozhodnutí ( a to je přírodní zákon ).
CÍL = stát se ztělesněním všeho, čím skutečně jsme.
Nežijeme-li ve své duši, o hodně přicházíme.
Není nic, čím bychom nemohli být, není nic, co bychom nemohli dělat a není nic, co bychom nemohli mít.
Všechno, co je, je otázkou volby – proto nic neodsuzujme.
- rozhodnutí druhých jen pozorujme
- pomožme jen, když budeme požádáni
Toužit po něčem znamená potřebovat to. Pozor, aby se touha nestala návykem.
Vše je takové, jaké jsme se rozhodli nebo nerozhodli. I nerozhodnout se znamená rozhodnout se.
Náš život nemůže být jiný než takový, jaký si ho představujeme.
V našem životě platí tyto zákony :
1.všichni se něčeho bojíme
2.můžeme dělat, být a mít všechno, co si umíme představit
3.přitahujeme všechno, čeho se bojíme ( to, čeho se bojíme, zakusíme )
Manipulujeme-li energii určitým způsobem a dostatečně dlouhou dobu, dostaneme hmotu. Energii naší myšlenky nikdy neumírá. Energie přitahuje energii stejného druhu – tak se tvoří, nakupuje hmota. Proto STRACH přitahuje energii stejného druhu. Uvědomme si, že neexistuje nic, než láska.
Odmítnout něco znamená popírat, že to existuje.
Buďme věrni však svým názorům a hodnotám, protože tím charakterizujeme sami sebe. Prozkoumejme je a vyměňme rozbité cihly za ty, které nedrží dům.
Jestliže nám naše hodnoty vyhovují, buďme jim věrni. Braňme je. Bojujme za ně takovým způsobem, který nikoho nezraňuje.
Velmi málo názorů jsme si utvořili na základě vlastní zkušenosti. Přesto cílem našeho života je získat zkušenost – a z této zkušenosti vytvořit své já. My však tvoříme své já ze zkušenosti druhých.
HŘÍCH ( když by existoval ) je dovolit sami sobě stát se tím, čím jsme, na základě zkušenosti druhých ( učitelé, posvátné knihy, rodiče ). Ostatní totiž mají zájem na tom, jak myslíme. My si to nechceme však připustit a říkáme, že naše představy jsou mylné.
Peníze jsou dobrá věc.
TOUHA je jiná. Jak potřeba. Je počátkem veškeré tvůrčí činnosti. Je to první myšlenka.
Snažme se zjistit, zda hodnoty, kterým sloužíme svými myšlenkami, slovy a činy, nám dovolují realizovat nejvyšší a nejlepší představu, kterou jsme o sobě kdy měli.
BOŽÍ PLÁN = nemohli bychom vytvářet to, čím jsme, kdybychom tím už byli. Museli jsme to jen zapomenout.
Náš život se rozeběhne, jakmile se k tomu rozhodneme – jakmile změníme představu o nás samých – proto mysleme, mluvme a jednejme jako Bůh, kterým jsme.
Nic se nám neděje, vše vytváříme!
Vše, co vidíme ve svém světě, je důsledkem našich představ a myšlenek.
Přestaňme hledat nový svět. Začněme jej tvořit.
- uvědomme si, kde jsme teď, a kde chceme být
- začněme měnit své myšlenky, slova a činy, které odpovídají naší nejkrásnější vizi
- bude to velice těžké, musíme sledovat každou svou myšlenku a vědomě se rozhodovat
- je to výzva k ukončení nevědomého života
- je to úkol, k němuž nás vyzývá naše duše od počátku času
- představujme si, jaký chceme, aby byl a odstraňme vše, co s ním nesouvisí ( slova, myšlenky a činy )
Žehnejme všemu, co není nádherné, protože tak si uvědomujeme, co krásné je.
LÉČENÍ je proces, ve kterém přijímáme všechno, ale volíme to nejlepší.
Celý život se snažíme přesvědčit sami sebe, že jsme špatní. Je však mnohem obtížnější popírat to, čím jsme, než to přijmout. V této hře nemůžeme prohrát a nedostat se tam, kam jdeme.
Nežijeme každý den proto, abychom objevovali, co nám život přinese, ale proto, abychom jej tvořili.
Uctívejme vše, co jsme vytvořili.
Zjistíme-li něco, že se nám nelíbí z toho, co jsme vytvořili, změňme to ( nová myšlenka, nové slovo, udělejme něco nového ).
Náš život se rozběhne, až o něm začneme jasně přemýšlet. Přemýšlejme o tom, čím chceme být, co chceme dělat a mít. Přemýšlejme o tom často, dokud nám to nebude jasné. A až nám to bude jasné, nepřemýšlejme o ničem jiném. Nepřemýšlejme o žádných jiných možnostech.
Zbavme se pesimismu, negativních myšlenek a pochybností. Zažeňme všechny obavy. Soustřeďme se jen na naši tvůrčí myšlenku.
Začněme svoji představu hlásat jako pravdu. Užívejme JÁ JSEM!
Vše je otázkou ZÁMĚRU. Proto přemýšlejme o tom, o čem přemýšlíme a to znovu a znovu ( když myslíme negativně – svět je špatný, jsem sklíčený, mám těžkosti ).
Skutečný Mistr se ničeho nezříká. Všechno odkládá stranou, jakoby odložil cokoli, co již nepotřebuje.
Touhy se nepřekonávají, ale musíme je změnit.
Čemu se bráníme, to přetrvává.
Na co se díváme, to zmizí ( ztratí svoji iluzorní podobu ).
Neposuzujme to, k čemu máme vášnivý vztah. Prostě si uvědomme a zamysleme se nad tím, zda nám to pomáhá stát se tím, čím chceme být.
Jen odložíme to, co se nám nelíbí. Skutečný Mistr netrpí v žádné situaci a ani si nestěžuje. Nehovořme o utrpení ( síla slova ). Činíme reálným to, čemu věnujeme pozornost. Mistři volí to, co chtějí učinit reálným. Myslíme si, že utrpení je dobré a radost špatná. Naše názory nám tak brání prožívat radost a naše očekávání nás činí nešťastnými.
Smyslem života není někam se dostat – smyslem života je uvědomit si, že tam už jsme, a že jsme tam vždycky byli. Smyslem života je tvořit to, čím jsme, a pak to poznávat a zakoušet.
Nemůžeme poznat a stát se tím, čím jsme, v nepřítomnosti toho, čím nejsme
Nejsme odpovědni za žádnou jinou lidskou duši. Každá duše si musí neustále volit svůj osud. Naším úkolem je učinit ostatní nezávislými, naučit je, jak se bez nás obejít. Pokud nás potřebují, není to žádné požehnání.
Nedělejme z lásky pouta, ale magnet, který přitahuje. Ale potom se obrátí a odpuzuje, aby ti, co jsou přitahováni, nezačali věřit, že se nás musí držet, aby přežili.
Ať naše láska vypudí naše milované do světa, aby si uvědomili, čím jsou.
Není nic, co bychom nemohli mít, jestliže chceme.
Dělej to, co děláš opravdu rád. Nedělej nic jiného. Nemáš moc času. Přinejmenším dělej něco, co tě těší, něco, co vyjadřuje, čím jsi.
Člověk nedělá něco, aby byl šťastný. Člověk je šťastný, a proto něco dělá.
Neustále měníme svá rozhodnutí, tím si komplikujeme život.
- soustřeďme se na 1 věc
- jděme za tím, co jsme si předsevzali, dokud to neuskutečníme
- buďme soustředěný
- nerozptylujme se
- buďme rozhodní – nebojme se
Všechno mít nemůžeme. To, co chceme příliš, nedostaneme. Vesmír nám pošle CHTĚNÍ.
Vesmír tvoří to, co vyvoláváme. Proč nám to trvá dlouho?
- nevěříme, že můžeme mít to, co si vybereme
- nevíme, co si vybrat
- snažíme se dopředu zjistit, co je pro nás nejlepší
- chceme záruky
- neustále měníme svá rozhodnutí
Dělejme to, co jsme se rozhodli dělat a to znovu a znovu, dokud se naše vůle neprojeví v životě.
Že jsme na cestě k dokonalosti poznáme podle toho, že se zmenšuje rozdíl mezi tím, co děláme a co chceme dělat.
Když se rozhodujeme, měli bychom přemýšlet jen o tom, zda to, co chceme udělat, je vyjádřením toho, co jsme a čím chceme být.
REAKCE je opakování nějaké akce z minulosti. Používáme při tom rozum. Vyřaďme rozum, neanalyzujme ani nekritizujme zážitky z minulosti.
Budeme-li se snažit přijít na to, co je pro nás nejlepší, pak se budeme rozhodovat příliš pomalu a opatrně a budeme očekávat příliš.
Rozum chce nejlepší.
Nebudeme-li dávat pozor, utopíme se ve svých očekáváních.
Skutečná oslava je bezmyšlenkovitá.
Neprožíváme svou radost, a proto se nám nedaří vytvořit svoji realitu, kterou jsme si vybrali. Jakmile poznáme svou pravdu, neměňme svá rozhodnutí.
Nesnažme se něco dělat – dělejme to!
Nejsme od ničeho a nikoho odděleni. Proto přestaňme lhát. Mluvit pravdu je pro nás nejlepší.
Všechno v našem životě se stalo proto, abychom se mohli vyvíjet přesně tak, jak jsme potřebovali a jak jsme chtěli.
Dělat to, co se nám líbí, není nic špatného.
Nezkoumejme, komu jsme ublížili. Dokud se zabýváme tím, co si o nás myslí druzí, nejsme svůj vlastní člověk. Teprve až nebudeme potřebovat ničí souhlas, budeme sami sebou.
Nemusíme být dokonalí, abychom mohli mluvit o dokonalosti. Snažme se být upřímní a opravdoví. Chceme-li napravit všechny „škody“, které si myslíme, že jsme způsobili, dokažme to svým chováním. Dělejme, co můžeme a o víc se nestarejme.
Pocit viny a strach jsou jediní nepřátelé člověka.
Pocit viny nás nutí být tím, čím nejsme. Jednou nás zabije. Neměli bychom mít pocit viny, to potom nemilujeme sami sebe.
Není nic špatné. Je jen to, co pro nás není dobré, co neodpovídá tomu, kdo opravdu jsme a čím se chceme stát.
STRACH je jiný, jak opatrnost. Buďme opatrní, ale nemějme strach, protože strach ochromuje.
NEBOJÁCNOST je blahoslavenost. Musíme být natolik nebojácní, abychom navázali svůj vlastní vztah k Bohu.
Přejme ostatním to, co si oni sami přejí = to je skutečná láska.
Starejme se o své vlastní potřeby, o to, co máme, co si přejeme. Chybou je, když se staráme o druhé. Protože to nejlepší pro mé já se stane tím nejlepším pro druhé. Chyba tedy není v tom, že si nevybereme to, co je nejlepší pro nás, ale spíš v tom, že nevíme, co je pro nás nejlepší.
A to je důsledkem toho, že nevíme, kdo jsme a čím se chceme opravdu stát.
Co je pro mě nejlepší závisí na tom, kdo jsem a čím se chci stát. Nemůžeme vědět, co je pro mě nejlepší, dokud se nerozhodnu, čím chci být.
Bůh pečlivě stvořil to, co nejsme, abychom mohli prožívat a zakoušet to, co jsme.
Ve Vesmíru je „bytí“ předpokladem „vlastnění“ a ne naopak. Nemusíme nejdříve něco mít – čas, lásku….,abychom něčím byli, něčím se stali, byli spokojeni, byli s milým člověkem. Nejdříve jsme šťastní….a teprve pak začneme všechno dělat. A brzo zjistíme, že to, co děláme, nám přináší to, co jsme vždy chtěli „mít“.
Abychom to uvedli do pohybu, musíme se rozhodnout, co chceme mít, co bychom byli, kdybychom to měli, a pak se snažit tím „být“.
V životě nemusíme dělat NIC.
Všechno záleží na tom, co jsme!
Člověk, který je šťastný, má dostatek času na všechno, co je opravdu důležité. Má dost peněz a dost lásky na celý život. Protože je šťastný, uvědomuje si, že má všechno, co potřebuje k tomu, aby „šťastný byl“.
Rozhodujeme-li se předem, co chceme být, pak se tím skutečně staneme.
Spokojenost je stav mysli a jako každý duševní stav, i spokojenost se projevuje ve fyzické formě.
Když to fyzicky ještě nemáme ( lásku, peníze, čas….. ), chovejme se tak, jako bychom to už měli, jako bychom už takoví byli ( bohatší, milovanější…. ).
Staneme se tím, co předstíráme, že už JSME.
Dělejme to tak dlouho, dokud se to neuskuteční. Nesmíme to však jen předstírat, naše činnost musí být upřímná.
VŠECHNO, CO DĚLÁME, DĚLĚJME UPŘÍMNĚ. JINAK Z TOHO NEBUDEME MÍT ŽÁDNÝ UŽITEK. Pokud to jen hrajeme, mysl to ví. Potom nespolupracuje ve vzorci:
TĚLO + MYSL + DUCH= výsledek ( upřímnost mysli a činnost těla, jedině tak, že se povzneseme nad sobecký aspekt osobního zisku ).
Proto dávejme druhým to, co si sami přejeme.
Chceme-li být šťastní, obšťastňujme druhé.
Chceme-li být bohatí, obohacujme druhé.
Chceme-li být milováni, milujme druhé.
Dělejme to upřímně a ne proto, abychom dosáhli osobních výhod, a ono se vrátí, vše co rozdáme. Samotný fakt, že někomu něco dáme, nás přesvědčí o tom, že to skutečně máme. Mysl nabude dojmu, že to musíme mít, jinak bychom to přeci nemohli rozdávat. To se potom projeví v našem životě, že začneme takoví být.
Cokoli jsme, to vytváříme.
Když dáváme něco proto, abychom tím sami něco získali, naše mysl si to uvědomuje. Dáváme ji signál, že to ještě nemáme. Vesmír jako kopírovací stroj, který kopíruje naše myšlenky do fyzické podoby to zkopíruje jako, že to nemáme, a proto to budeme postrádat i nadále. Navíc ten druhý to pozná. Tím oddálíme to, co se snažíme získat.
Když něco chceš, někomu to dej.
V našem životě se nemůže stát nic, co by nebylo dokonalou příležitostí k tomu, abychom něco překonali, něco vytvořili, abychom se stali tím, čím opravdu jsme.
Jsme tím, čím chceme být. Jen přestaňme měnit neustále svoji představu, kdo jsme a čím chceme být.
Celý život můžeme prožít vědomě nebo nevědomě.
Celý život můžeme spát nebo bdít.
Rozhodnutí je na nás.
Rozhodujeme se na úrovni těla, mysli a ducha. Mnohdy jsou přání rozdílná.
V životě máme 3 možnosti:
1.můžeme dovolit svým podvědomým myšlenkám, aby vytvářeli naši přítomnou realitu
2.můžeme dovolit svému tvůrčímu vědomí, aby vytvářelo naši přítomnou realitu
3.můžeme dovolit kolektivnímu vědomí, aby vytvářelo naši realitu
Moc se necháme ovládat kolektivním vědomím. Vyhledávejme společnost s vyšším vědomím.
Existuje jedna velká pravda, Nejvyšší realita. Nicméně vždycky budeme mít to, co si přejeme, nezávisle na této realitě – neboť jsme Boží bytosti, a proto si neustále vytváříme svou vlastní realitu.
Ve Vesmíru není ničeho nedostatek. My ale věříme, že je nedostatek lásky, peněz, bytů, času a nápadů. A tak se to snažíme získat.
Náš život je odrazem naší touhy a také toho, co si myslíme, že můžeme mít. Vesmír nám nemůže dát to, co si myslíme, že nemůžeme mít – i kdybychom si to přáli sebevíc. Věřit, že něco nemůžeme mít, je totéž, jako si to nepřát mít, neboť to má stejný výsledek.
Dokud se něčeho snažíme dosáhnout, protože to nemohu mít, samotná snaha dokazuje, že to nemám.
Můžeme dělat cokoli, co dělat chceme.
Musíme žít v stavu totálního vědomí.
Nestačí věřit, musíme vědět.
Cokoli si přejeme, dávejme druhým. Jestliže to nejsme schopni, pomáhejme druhým, aby toho byli schopni oni.
Chceme-li se vyvíjet, své názory měnit musíme.
Držme se svých představ o tom, co je správné a co je špatné. Neboť naše představy určují, kdo jsme. Ale nevyžadujme, aby se podle našich představ řídili druzí. A nelpěme tak zarputile na svých dnešních názorech a zvycích, protože všechno je v pohybu a vše se tedy mění.
Nic nezůstává stejné. Proto měňme své názory na to, co je správné a co je špatné. Měňme své myšlenky, modely, teorie…..Prostě buďme otevření. Neodmítejme nové pravdy jen proto, že nám staré pravdy vyhovovaly.
Život začíná za hranicí zóny jistoty a pohodlí.
Nemůžeme změnit něco, co si nepřiznáme.
Prvním krokem k osvícení je přijetí reality.
Čemu se bráníme, to trvá. Na co se podíváme, to zmizí. tj. ztratí svou iluzorní podobu. Vidíme, jaké to ve skutečnosti je. A to, co je, lze vždy změnit. Nelze změnit pouze to, co není. Proto neodmítejme realitu.
Co přijmeme, to můžeme ovládat.
Jsme ovládáni tím, co popíráme.
Nesnažme se být tím, čím nejsme.
Náš vývoj se urychlí, jakmile přijmeme realitu.
Hlavní funkcí duše je vytvořit to, čím opravdu jsme.
Ať už děláme cokoli – souložíme, snídáme, čteme knihu nebo se procházíme po pláži – dělejme to celou svou bytostí = TOTÁLNOST
Usmívejme se, vyléčíme si tím všechny neduhy. Zhluboka dýchejme – pomalu a zhluboka. Prožijeme tak stav hluboké extáze. Ale ani po letech meditace toho nemusíme dosáhnout. Záleží na schopnosti odhodit zbytečná očekávání.
Rozhodujeme-li se celou svou bytostí a nikoli jediným orgánem, pak je nemožné, aby nás žena ovládala. A my se nesnažíme ovládat ji.
Znamená to, že sex.energie, která není sjednocená s vyššími čakrami, produkuje výsledky, které nevyjadřují celou naši bytost.
Pokud žijeme jako reaktivní bytosti, nemůžeme vědět, co budeme dělat a jak budeme myslet zítra. Tvůrčí lidé vědí, jak se budou zítra cítit, neboť své pocity sami vytvářejí. Ale i oni mohou změnit své rozhodnutí. Pokud nejsme schopni svou budoucnost vytvářet, nic neslibujme.
Zapírání je dobrý nástroj pro ty, kteří chtějí žít v iluzi.
Hodnocení není odsouzení. Je to pouze konstatování faktu.
Nikdo nás nemůže donutit, abychom prožívali něco, co prožívat nechceme.
Nikdo nám nemůže přikazovat, jak máme žít.
Neexistuje nic, co bych musel mít.
Neexistuje nic, co bych musel dělat.
A neexistuje nic, čím bych musel být.
Stačí, když jsem tím, čím právě jsem.
Jediný způsob, jak se někam dostat, je tam být.
Buďme tam, kam se chceme dostat.
Je to jednoduché. Nemusíme nic dělat.
Chceme být šťastní? Tak buďme šťastní.
Jestliže něco vidíme, tak to vytvoříme.
Mnozí lidé si myslí, že nad svou „instinktivní reakcí“ nemají žádnou kontrolu. U bytostí s vyšším vědomím však „instinktivní reakce“ není automatickou reakcí. Je to reakce, o které je vědomá bytost přesvědčena, že slouží jejím nejlepším instinktům. A takovou reakci lze vypěstovat a ovládat.
Člověk nemůže dávat něco, co nemá.
Nazývejme svůj strach dobrodružstvím.
JSEM NEVINEN!
Děti nechme jít. Nechme je, ať si ubližují. Potom je seberme a pomozme jim, pokud můžeme. Ale nebraňme jim žít jejich život. Vždy je bezpodmínečně milujme.
Neříkejme jedno a nedělejme druhé a naopak.
Nemysleme jedno a neříkejme druhé.
Důležité je udržet mysl, tělo a duši v rovnováze = ŽIVOT JE OTÁZKOU ROVNOVÁHY
Naslouchejme svému břichu. Břicho ví dobře, co je potřeba.
Jestliže se nacházíme ve „stagnaci“, buď jsme zasaženi přímo, nebo se bojíme, že uděláme špatné rozhodnutí. Navzdory tomu učiňme nějaké rozhodnutí, jakékoli. Potom náš nos řekne, zda je to pro nás dobré nebo naopak. Ten pocit radosti v případě správné volby přijde po rozhodnutí, ne před ním.
Mějme svoje choroby rádi. Akceptujme je, protože čemu se bráníme, to přetrvá. Tak to je a já to nezměním.
Na tomto světě většina lidí odmítá říkat to, co ve skutečnosti vidí. Někdy říkají dokonce pravý opak, protože se bojíme. Nemáme odvahu chovat se podle našich přesvědčení a zásad.
Jestliže budeme rozdávat ze všeho kouzelného, co v sobě máme, pak všechno kouzelné, co je kolem nás, to k nám bude přitahovat a stane se to naší součástí.
Ptejme se : „Co jsem, když se cítím naplněn, když mi je dobře?“
Naše činnost musí vycházet z našeho bytí, nikoli naše bytí z naší činnosti.
Proč ve všem hledáme ZLO a NEGATIVITU?
V životě máme vždycky nějakou možnost. Ve skutečnosti jsme si podmínky svého života vytvořili sami. Vytvořili jsme si dokonce i situaci, která nám nedává „žádnou možnost“, a to jen proto, abychom si uvědomili množnosti, které máme.
Tvrzení, že jsme neměli jinou možnost, je nejčastějším ospravedlněním toho, co jsme chtěli udělat.
Nikdo nedělá nic, co dělat nechce.
Peníze nezískáme tím, že něco děláme, ale tím, že něčím jsme.9/10 světového bohatství patří 1/10 lidí.
Peníze mají smysl jedině tehdy, když jsme ochotni je utratit. Lidé, kteří šetří peníze, by si měli uvědomit, že nic neušetří. Peníze mají největší hodnotu, když je utratíme.
Chovejme se tak, jak chceme, abychom byli.
Naše vyjádření našeho osobního kouzla nám přinese štěstí a bohatství.
Vůči komu mám povinnosti, když ne vůči sobě?
Rozhodněme se nepřežívat, ale žijme!
Nebuďme v zaměstnání, které nás netěší – umíráme v každém okamžiku.
Nikdy se nebraňme tomu, co je jiné, než jsme my. Přivítejme to, čím nejsme a splyňme s tím natolik, že nám to umožní vyjádřit to, čím opravdu jsme.
Jsou 3 úrovně tvorby :
1.myšlenkou
2.slovem
3.činností ( tělem )
Problém je, že něco si myslíme a děláme něco jiného, něco říkáme a jiné děláme a neříkáme, co si myslíme.
Sledujme své myšlenky a přestaňme přemýšlet o té, která nás nevyjadřuje – vyhoďme ji.
Vesmír nikdy neodmítne naše myšlenky, jen je obohacuje a pomáhá jim růst.
Nebuďme příjemci, ale snažme se být zdrojem toho, co chceme v životě prožít.
Zamysleme se nad tím, čemu věříme. Zeptejme se sami sebe, zda nám to je prospěšné. Přemýšlejme o tom, co je nám nepříjemné a snažme se to přijmout ( to, co je pro nás prospěšné ). Najděme pohodlí v nepohodlí a nespokojenosti. To, co je pro nás nepříjemné přijměme podle toho, když je to pro nás prospěšné.
ODHOĎME OPATRNOST!
Dokud nejsme ochotni ztratit všechno, nemůžeme všechno mít.
Co se snažíme udržet, to nám proklouzne mezi prsty. Neboť tím, že na něčem lpíme prohlašujeme, že si myslíme, že jsme ode všeho odloučeni.
Žijeme v tichém zoufalství. Trpně se podrobujeme životu, protože si myslíme, že nemáme žádnou kontrolu nad vnějšími okolnostmi.
Nestěžujme si druhým. Přijměme to, co je, tak, jak to je. Většina lidí bolest odsuzuje, protože si myslí, že by neměla existovat. Ale tím, že bolest přijímáme, můžeme odstranit utrpení.
Každé rozhodnutí má své důsledky. Nicméně důsledky nejsou trestem. Důsledky jsou prostě důsledky.
Jestliže něco chceme dodržovat, děláme to proto, že to dělat chceme. Všechno v životě děláme jen proto, že to dělat chceme. Neexistuje nic, co by nebylo svobodným rozhodnutím.
Život nám nabízí nejhorší možnosti v době, kdy jsme na pokraji zásadní životní změny.
Nepříjemná volba je způsob, jakým duše oznamuje mysli skrze tělo, že musíme zásadně změnit totalitu svého bytí ( 6 – 7x za život ). Vítejme je, nabízejí úžasnou příležitost udělat pokrok v osobním vývoji.
Nespokojenost je první podmínkou pokroku.
Powered and created by E-WORKS - web studio | XHTML 1.0 | CSS 2
