Hlavní strana » Zajímavá témata » Život je jen představa » Bůh

Košík:
Celkem za:

       

Bůh

Hovořím ke každému stále. Skrze city a pocity. Problém není v tom, ke komu hovořím, ale v tom, kdo mě poslouchá.
Slova jsou jen slova, symboly pocitů, myšlenek a zkušeností. Nevyjadřují pravdu, nejsou skutečností.
Zkušenost nám dovoluje něco poznat, zakusit. Je nejlepším poslem Boha.

Největší ironií je, že všichni připisujeme tak velký význam slovu a tak malý význam vlastní zkušenosti.
Naše nejvyšší myšlenky ( obsahují radost ), nejsrozumitelnější slova ( pravda ) a nejvznešenější pocity přicházejí od Boha. Vše ostatní přichází z jiného zdroje.

Nasloucháme-li tomu, o čem jsou druzí přesvědčeni, že slyšeli ode mě, nemusíme vůbec myslet.

To, co jsme nepochopili, nám připadá nepravdivé.

Nikdy nebudeme mít, co chceme, a nikdy nedostaneme to, o co žádáme. Je to proto, že tato naše žádost je přiznáním nedostatku, jež produkuje chtění.
O nic neprosme, oceňujme, buďme vděční. Mějme víru.
Každá motlitba je vyslyšena, když ji vášnivě věříme. Proto o nic žádat nemusíme.

Boha nezajímá, co děláme.
Konečný výsledek je zaručený. Takže žádný strach.
Úkolem Boha není vytvářet okolnosti a podmínky našeho života. Dal nám svobodnou vůli, abychom se svým životem mohli nakládat podle svého přání.

V povaze lidí je milovat, zničit a pak opět milovat to, čeho si váží nejvíce. Veškerá činnost a každá myšlenka je motivována buď láskou nebo strachem. Můžeme si vybrat.

Rodiče nás milují podmínečně. Proto si myslíme, že láska Boží je také podmínečná.

Vnitřní hlas je náš nejlepší učitel, radar, který udává směr a řídí loď. Říká, co je špatné a dobré.

Sféra relativity byla vytvořena proto, aby se mohl BŮH zakoušet. Je to sféra, v které se můžeme rozhodnout, čím budeme. BŮH ničím nepohrdá a nedává ničemu přednost.

Většina z nás stráví celý život hledáním „správného“ způsobu, jak Boha uctívat a poslouchat, a jak mu sloužit. Bůh nechce naše uctívání, nepotřebuje naši poslušnost a nevyžaduje od nás, abychom mu sloužili. Bůh nemá žádné potřeby. Proto nic nepostrádá ani nepotřebuje.

TOUHA Boha je poznat a zakusit sám sebe. A z toho vyplývá, že naše touha je abychom poznali a zakusili, čím skutečně jsme a to skrze schopnost tvořit sami sebe jakýmkoli způsobem, který si zvolíme. Bůh chce, aby celý životní proces byl neustálou radostí a tvořením. A to je možno realizovat v našem systému.

Žijeme uvnitř zákona, který stvořil Bůh.

BŮH se projevuje jako trojjedinost :
- tělo, mysl a duch
- Otec, Syn a Duch Svatý
- Vědomí, podvědomí a nadvědomí
- hmota, energie, antihmota
- tady, tam a meziprostor ( udržuje tady a tam na svých místech )

Bůh chce všechno, co chci já!

Energie tak vibrovala silně, až vytvořila hmotu ( analogie myšlenka – hmota ). Vesmír se zvětšuje = odstředivá síla. Ta se jednou vyčerpá a pak nastoupí síla dostředivá, která stáhne veškerou hmotu do jediného bodu. Potom se začne roztahovat.

Poučení :
- vše se děje cyklicky
- život se pohybuje v cyklech
- život má přirozený cyklus
- pro všechno je stanovený čas, pro každou záležitost
Moudrý je ten, kdo si to uvědomuje a chytrý ten, kdo to používá. Ženy to využívají lépe. Být mužem je zkouška :
- nutné je nahradit agresivitu rozumem
- pohrdání soucitem
- síla není moc nad něčím, ale s něčím.

Absolutní moc nevyžaduje od druhých naprosto nic. Každý má svobodnou volbu, jak chce žít.

Náboženství nesnáší duchovnost. Chce, abychom se poučovali ze zkušeností druhých a přijali jejich myšlenky.
Duchovnost naproti tomu radí, abychom hledali svoji vlastní zkušenost a myslili sami na sebe ( odhodili cizí myšlenky ).

ČLOVĚK VYJADŘUJE Boha na takové úrovni, jakou si zvolí.
Nikdo si nezvolil vyšší úroveň než Kristus.
Bůh dal lidem schopnost vědomě vytvářet svůj vlastní život. Tak jsme se stali vědomými bytostmi.

Zůstat ve stavu nirvány by nám znemožnilo být v ní. Neboť to, co je, může být jedině v prostoru toho, co není. Bůh to vyřešil tím, že vytváří to, čím není.

Chceme-li žít v tomto Vesmíru, musíme pochopit Boží dichotomii. Ta tvrdí, že je možné, aby 2 vzájemně si odporující skutečnosti existovaly v jednom místě zároveň. Obě varianty mohou být pravdivé.
Jedna pravda, která je vším, co existuje, někdy produkuje účinek, který se zdá být rozporný.

My jsme stále nespokojeni, hledáme „spravedlnost“, snažíme se usmířit vzájemně si odporující síly, které usmířit nelze a ani není potřeba, neboť právě napětí mezi nimi produkuje žádoucí výsledky.
Sféra relativní relativity je udržována pohromadě právě tímto napětím ( dobro x zlo – chceme prožívat dobro, proto jsme si vytvořili zlo ).

Největší dichotomie = existuje 1 duše a všichni mají svoji. Duše se projevuje v hmotné realitě různými rychlostmi ( vibracemi ), produkuje různé stupně hustoty.

Energie = láska = život, projevuje se vibracemi, ve vlnách. Ty mají různou rychlost, různé hustoty.
Energie se sjednocuje určitým způsobem a tyto předměty vlastně vytváří.

Celý náš život je rozhovor s Bohem, věřme, že s ním mluvíme.