VŠE JE TAK, JAK MÁ BÝT, JSEM TAM, KDE MÁM BÝT, JSEM TAKOVÝ, JAKÝM MÁM BÝT A DĚLÁM ZROVNA TO, CO TEĎ DĚLAT MÁM.

Život se točí, jak na kolotoči a stejně tak se střídají nálady, emoce a myšlenky.
Stejně tak ubíhají dny a okamžiky, jeden za druhým.
Jednou tak a podruhé jinak.
Nic není stejné, možná podobné, vše je v pohybu.
Pokud tento rozjetý vlak chceš nějakou technikou nebo metodou zastavit,
je to jen na chvíli, než se opět sám od sebe rozjede.
Klid nezískáš tím, že budeš kontrolovat myšlenky nebo emoce,
vnitřní klid přijde automaticky s tím, když je přijmeš takové, jaké jsou.
S přijetím přijde úleva, protože už neodporuješ a nestavíš barikády před něčím,
nesnažíš se sám sebe napravovat, nějakým způsobem ořezávat a tvarovat.
Přijmeš svůj život (SEBE) takového, jaký jsi (konečně)
a místo neustálého pobíhání mezi různými metodami a duchovními praktikami
se rozhodneš vzít, to, co je tak, jak to je.
Podívat se na to z nadhledu, z odstupu, bez egoistického transu,
který sebou nese strach, jak to dopadne, bez snahy o něco, co není zrovna v dosahu.
Nemusíš s tím nadšeně souhlasit (když ti to není po „chuti“), jen zvaž, zda to, co se ti děje, nemá jistý kosmický záměr, který nejsi schopen pochopit.
Kam to povede, nevíme, co bude, také nevíme, kdy to bude, též nevíme.
Pokud tě však láká neustále řešit rébus života (ještě nikdy jej nikdo nevyřešil),
tak směle do toho.
Pokud však ses unavil ustavičným hledáním něčeho nebo napravováním někoho,
možná nastal čas přijmout to, co je a dělat to, co je zrovna třeba
bez věčného „kdyby … co kdyby … kéž by“.
Tak přijmeš sebe a život, který se ti každý den nabízí k prožití, s úlevou a klidem.
Dál se můžeš snažit i bojovat, jen před tím, než začneš, si v duchu řekni:
„Vše je tak, jak má být, jsem tam, kde mám být, jsem takový, jakým mám být
a dělám zrovna to, co TEĎ dělat mám“.