Zde jsou pravidelně přidávány nové příspěvky, které si můžete přečíst a vytisknout
Ať děláš, co děláš, nemůžeš dělat v danou chvíli nic jiného.
Pokud medituješ nebo jíš zákusek, nic jiného jsi v danou chvíli dělat nemohl.
Vědomí (kterým v pravé podstatě jsi) vše aranžuje.
Tvé tělo a mysl jen reaguje na to, jaká informace přichází ve formě myšlenky.
Proto nic není tvá volba.
Zní to bláznivě, ale zkus se zamyslet nad důležitými okamžiky svého života.
Nebyly to náhodou náhody?
Nebylo to něco, s čím jsi nepočítal?
Nebylo těch náhod v životě nějak mnoho?
Nepotkal jsi náhodou lidi nebo informace, které ti změnily život?
Kdybys to řídil TY, byl by tvůj život jiný, že?
Ale on je takový, jaký je, protože je řízen z vyššího operačního centra – Vědomí.
Proto nemůžeš být odpovědný za něco, o čem TY nerozhoduješ.
Až to pochopíš, zahodíš všechnu vinu, odpovědnost a problémy do koše,
protože nejsou „tvé“ a přestaneš se znepokojovat.
Budeš si užívat toho, co je před tebou s vědomím,
že to, co za okamžik přijde, nemáš a nikdy nebudeš mít ve svých rukách.
Jediné, co můžeš dělat na fyzické rovině, je fungovat podle svých vrozených vlastností
– tak, jak jsi zvyklý – přirozeně.
Ty to ...
Číst celý článek
NA KONCI HLEDÁNÍ
Na konci hledání se vše stane průzračným.
Stromy znovu uvidíš jako stromy,
jen si navíc všimneš jejich přirozené krásy.
Začneš více vnímat rozmanitost fyzické reality
a k lidem jsi mnohem tolerantnější.
Vzroste respekt k iluzi, která tě obklopuje.
S radostí si budeš užívat imaginární dny „svého“ žití a radovat se z maličkostí,
z kterých je utkán okamžik, jenž zrovna prožíváš.
Více si vychutnáš ranní kávu a mnoho věcí již neřešíš.
Necháváš vše přijít a nikam se překotně neženeš ani nešplháš.
Poznal jsi, že vše je divadlo,
ve kterém se Vědomí samo baví v nekonečně pestrých kostýmech.
Jednou je to tragédie a podruhé zase komedie – ale TY to již neřešíš.
Vše se pro tebe stalo neustále plynoucím proudem vesmírné energie.
Jednou je to tak a jindy zase naopak.
Jen se usmíváš nad tím, jak jsi byl doposud do všeho vtažen
a vše si prožíval jako jízdu na horské dráze.
Dnes sice po horské dráze také jedeš, ale jsi povznesen nad jejím průběhem.
Kráčíš od okamžiku k okamžiku a necháváš realitu, aby se sama ukázala.
Tam, kde jsou dveře otevřené, vstupuješ.
Ty, které se zavírají, již ...
Číst celý článek
Pokud se ti svět hroutí a jedna ztráta následuje druhou, nepanikař
– máš pořád sám sebe.
Jsi jediný člověk, který tě může mít neustále rád – ostatní se mění a bude měnit.
Vždy jsi vedle sebe, proto nikdy nejsi sám.
Pocit osamění je jen iluze, když na sebe zapomeneš.
Jsi pro sebe vždy tady – jsi svůj nejlepší přítel.
I kdybys stál uprostřed temného Vesmíru a nebyl zde nikdo jiný, nemusíš se cítit sám.
Vzpomeň si na průvodce svého života, který je neustále s tebou.
Nikdy tě neopustí a nezradí – můžeš se na něj vždy spolehnout.
Je tvým věčným svědkem, společníkem a pozorovatelem.
Pokud jsi nešťastný, že tě někdo opustil nebo tě nemá rád,
vzpomeň si na něj.
Jeho láska nemá podmínky, nic nevyžaduje.
Je tu jen pro tebe.
A stále opakuje to samé:“Zajímáš mě“.
Ťuky ťuk …..poťukáváš na stůl.
Zdá se ti skutečný a pevný, nemáš o tom žádné pochybnosti.
Hladíš se po tváři, kterou jsi však nikdy ve skutečnosti neviděl.
Jen hmatové vjemy a příběhy o tobě včetně odrazů v zrcadle vytvářejí domněnku, že máš tvář a je skutečná.
Tak funguje iluze Matrixu, kterou Vědomí záměrně vytvořilo.
Jsi ponořen do hry na schovávanou a vše kolem tebe musí budit dojem pevnosti a reálnosti.
Jenže když zavřeš oči nebo jsi v hlubokém spánku, existuje svět kolem tebe?
Není to „náhodou“ jen program, který se vytvoří „tvým“ pozorováním?
Nevytváříš „náhodou“ svět jen, když se na něj zaměříš?
A co se stane, pokud bys upadnul do hlubokého bezvědomí?
Kde potom bude „tvůj“ svět, rodina, vztahy a předměty?
Matrix se vytváří díky „tobě“ nebo lépe řečeno skrze tebe.
Vědomí vytváří nátlak na vnímání toho všeho.
Jsi jen průzorem, skrze který se toto všechno děje.
Jsi totiž „svou“ největší iluzí.
Pokud se o něco snažíš a ještě to nemáš, máš být zatím bez toho.
Když se bráníš tomu, co nechceš prožít a stále to zažíváš,
nebuď zoufalý – zatím to tak má být.
Vše je totiž vždy takové, jaké to má být – alespoň pro tuto chvíli.
Vědomí řídí dokonale celé soukolí fyzické reality a nikoho z nás se neptá,
co by mělo a nemělo být.
Vesmír žádné problémy s tím, co je, nemá.
Problémy vznikají při tvém komentování současného okamžiku.
Při tvém „….tohle by mělo nebo nemělo být takové, jaké to je TEĎ“.
Pokud pochopíš, že TY nemáš žádný vliv na to, co je a bude,
staneš se úžasně lehkým.
Budeš vše považovat za jednání Vědomí
– té neosobní energie v pohybu, která skrze nás poznává sama sebe.
Zjištěním, že nemůžeš vůbec ovlivnit, jak věci dopadnou,
znamená, že si úplně přestaneš dělat jakoukoliv starost o výsledky
a soustředíš se na to, co děláš a JAK to děláš.
A to poznání v tobě vyvolá pocit obrovské svobody a radosti.
Proč se potom trápit z toho, co by mělo a nemělo být.
Prostě přijmeš to, co je ...
Číst celý článek