NENÍ CO ODPOUŠTĚT

V této hře nazvané Život
si Nejvyšší Skutečnost a Nekonečná Láska – Vědomí v projevení
na sebe záměrně obléklo rozmanité kostýmy
– vytvořilo miliardy vnějších podob
a v tom přestrojení hraje různé role,
které si „vymyslelo“ pro hru samotnou.
Aby hra byla zajímavá a Vědomí se při ní nenudilo,
samo sebe při vstupu do fyzické reality zmátlo tím,
že pozapomnělo na to, že není rolí, kterou hraje,
ale jejím tvůrcem a hercem.
Proto i ty si myslíš (nebo sis myslel), že jsi svou rolí – jménem a osobou,
kterou každý den vnímáš v zrcadle a v různých situacích.
I ty jsi musel zapomenout na to, kým ve skutečnosti jsi,
aby se hra mohla rozehrát.
Hraješ svou přidělenou roli, která je součástí hry Života
….a nemůžeš jinak, než ji hrát a zahrát tak,
jak je předepsána ve vesmírném scénáři.
Stejně tak, jako brankář není útočníkem a hudebník kuchařem,
i ty svým jedinečným energetickým uspořádáním
naplňuješ záměr Vědomí – záměr sama sebe - své role.
Někdy jsi milující, jindy kritik, pomocník nebo ten, který má „ostré“ lokty,
ale vždy takový, jaký je potřeba pro zaranžování určité události,
která vytváří další situaci a ta další a další…..
Poznáním prohlédneš hru jako hru a zjistíš, že každý hraje tak, jak má.
A tímto pochopení si uvědomíš, že není komu odpouštět,
protože to, co se mělo stát, se také stalo.
A pokud i tak chceš někomu odpustit, tak odpusť sám sobě,
protože TY jsi Vědomím, které stojí v „pozadí“ všech scén a scénářů.